pátek 24. července 2009
Book cover of Waste: Uncovering the Global Food Scandal by Tristram StuartWaste: Uncovering the Global Food Scandal
Waste
Review by Fiona Harvey
Published: July 18 2009 01:41 | Last updated: July 18 2009 01:41
Book cover of Waste: Uncovering the Global Food Scandal by Tristram StuartWaste: Uncovering the Global Food Scandal
By Tristram Stuart
Penguin £9.99, 448 pages
FT Bookshop price: £7.99
Next time you pick up a lunchtime sandwich, take a moment to think about where it has come from. Think of the effort it took to grow the wheat for the bread, to feed the cows to make the cheese, to cultivate the salad from seed. Imagine if you took a few bites from it and simply threw the rest straight in the bin. And if you did that every day, with everything you ate.
Supermarkets and high-street sandwich chains regularly discard a quarter as many sandwiches as they sell. Most of that food is perfectly edible, but little of it is given away to the poor or homeless. Instead, it is destroyed and often sent to landfill. Meanwhile, 1bn people go hungry, in a globalised economy.
Consumers are no better. In the UK alone, according to government estimates, a third of the food we buy goes into the bin. The appalling amounts wasted in restaurants and fast food eateries is another story. Tristram Stuart’s Waste: Uncovering the Global Food Scandal lays bare our wasteful habits, from the farm to shrinkwrapped supermarket packaging and beyond. Stuart, a freegan and environmental campaigner, has based his book on painstaking research carried out over several years of first-hand experience of foraging in supermarket bins, as well as interviews with company executives and trawls through the meagre data provided by governments and businesses.
The book, with 68 pages of detailed notes and 69 pages of bibliography, bristles with facts but points also to the huge gaps in our knowledge of waste. Most retailers, for instance, prefer not to say how much food they waste, regarding it as a trade secret. Giving it away would put them at a competitive disadvantage, they tell Stuart.
Waste is certainly one of the most important environmental books to come out in years. But it is more than that. It is an indictment of our consumer culture that should make us all feel deeply ashamed. The scale of our food waste problem – and its effect on the developing world – revealed in this book will leave you shocked. And, the author hopes, demanding change.
Avoiding the unnecessary wasting of food is deeply ingrained in most cultures. “Your eyes are bigger than your belly” was how children who helped themselves to more than they could eat were scolded in the Belfast of my childhood. Those who failed to finish, or gorged themselves on too much, would be reminded first of the starving children in Africa then, for good measure, of the Irish famine of the 1840s.
. . .
We need not go back so far to discover raw memories of food shortages. Rationing during the second world war and early 1950s left its mark on British life for decades, and famines during and following the war scarred Europe and parts of Asia. In the past two decades, we have seen famines in Africa roll horrifically across our television screens.
Human societies have found ingenious ways to eke out our valuable food resources: to store, pickle and preserve; to find uses for byproducts; to fatten animals on scraps; and even to burn or distil the last residues. Much of our cultural heritage is defined by what we eat. As Stuart reminds us in his chapter-heading – quotations from the Bible, Koran and folk sayings – we have evolved elaborate rules and customs that embody the imperative to use food efficiently.
Yet our culture of thrift, built up over millennia, seems to have broken down within a few decades into a culture of carelessness. The food wasted each day in the UK and the US alone would be enough to alleviate the hunger of 1.5bn people – more than the global number of malnourished. How did this happen?
Retailers must shoulder a large part of the blame. The illusion of plenty they like to foster, by constantly refilling shelves and ensuring there is always more food than can be bought in a day, comes in for an excoriating attack. These practices, in turn, force suppliers to overproduce for fear that if the retailer runs out of a product, they will be held to blame.
If this sounds like poor economics, it isn’t. Food has become so cheap in most developed countries that retailers make more profit from selling one more sandwich than they lose from throwing it in the bin if it remains unsold. So overstacking the shelves is a no-brainer.
Food producers play along because they need to keep their contracts with retailers, and they incorporate the cost of waste into their products.
Stuart records seeing stacks of ready-meals, metres high, being crushed at a food producer’s plant instead of being sold. They had not even passed their sell-by date – it was just that the retailer decided it did not need so many. They were retailer branded, so could not be sold elsewhere. The edible food had to be landfilled.
Red tape does not help. Confusion over best-before, sell-by and display-by dates causes massive waste of edible food. So did the over-regulation, until recently, of food sizes and shapes by the European Union. As a result of a knee-jerk reaction by the UK government after the foot-and-mouth disease outbreak in 2001, food scraps from school kitchens and the like cannot even be given to pigs as swill.
Stuart catalogues appalling waste all through the food supply chain: the farmer whose tasty, blemish-free carrots are only deemed fit to feed animals because they are a mite too bendy to be sold in supermarkets, which assume buyers can only cope with straight veg; retail chains that padlock their bins or deliberately spoil the edible contents, for fear their customers will forage in them; consumers who fall for buy-one-get-one-free offers to buy food they will not eat.
Wasting food in rich countries cannot be seen in a vacuum. It has a disastrous effect on the poor. Cheap food is an illusion – the pressure on agricultural land for people to feed themselves and produce for export markets is causing widespread deforestation in the Amazon, south-east Asia and Africa, and soil degradation across the world. Our careless waste pushes up prices for globalised commodities such as grain and rice, forcing poor people to go hungry or beggar themselves.
This book exposes all of these effects clearly, logically and readably. It made me more angry than any book I have read for a long time.
Fiona Harvey is the FT’s environment correspondent
Review by Fiona Harvey
Published: July 18 2009 01:41 | Last updated: July 18 2009 01:41
Book cover of Waste: Uncovering the Global Food Scandal by Tristram StuartWaste: Uncovering the Global Food Scandal
By Tristram Stuart
Penguin £9.99, 448 pages
FT Bookshop price: £7.99
Next time you pick up a lunchtime sandwich, take a moment to think about where it has come from. Think of the effort it took to grow the wheat for the bread, to feed the cows to make the cheese, to cultivate the salad from seed. Imagine if you took a few bites from it and simply threw the rest straight in the bin. And if you did that every day, with everything you ate.
Supermarkets and high-street sandwich chains regularly discard a quarter as many sandwiches as they sell. Most of that food is perfectly edible, but little of it is given away to the poor or homeless. Instead, it is destroyed and often sent to landfill. Meanwhile, 1bn people go hungry, in a globalised economy.
Consumers are no better. In the UK alone, according to government estimates, a third of the food we buy goes into the bin. The appalling amounts wasted in restaurants and fast food eateries is another story. Tristram Stuart’s Waste: Uncovering the Global Food Scandal lays bare our wasteful habits, from the farm to shrinkwrapped supermarket packaging and beyond. Stuart, a freegan and environmental campaigner, has based his book on painstaking research carried out over several years of first-hand experience of foraging in supermarket bins, as well as interviews with company executives and trawls through the meagre data provided by governments and businesses.
The book, with 68 pages of detailed notes and 69 pages of bibliography, bristles with facts but points also to the huge gaps in our knowledge of waste. Most retailers, for instance, prefer not to say how much food they waste, regarding it as a trade secret. Giving it away would put them at a competitive disadvantage, they tell Stuart.
Waste is certainly one of the most important environmental books to come out in years. But it is more than that. It is an indictment of our consumer culture that should make us all feel deeply ashamed. The scale of our food waste problem – and its effect on the developing world – revealed in this book will leave you shocked. And, the author hopes, demanding change.
Avoiding the unnecessary wasting of food is deeply ingrained in most cultures. “Your eyes are bigger than your belly” was how children who helped themselves to more than they could eat were scolded in the Belfast of my childhood. Those who failed to finish, or gorged themselves on too much, would be reminded first of the starving children in Africa then, for good measure, of the Irish famine of the 1840s.
. . .
We need not go back so far to discover raw memories of food shortages. Rationing during the second world war and early 1950s left its mark on British life for decades, and famines during and following the war scarred Europe and parts of Asia. In the past two decades, we have seen famines in Africa roll horrifically across our television screens.
Human societies have found ingenious ways to eke out our valuable food resources: to store, pickle and preserve; to find uses for byproducts; to fatten animals on scraps; and even to burn or distil the last residues. Much of our cultural heritage is defined by what we eat. As Stuart reminds us in his chapter-heading – quotations from the Bible, Koran and folk sayings – we have evolved elaborate rules and customs that embody the imperative to use food efficiently.
Yet our culture of thrift, built up over millennia, seems to have broken down within a few decades into a culture of carelessness. The food wasted each day in the UK and the US alone would be enough to alleviate the hunger of 1.5bn people – more than the global number of malnourished. How did this happen?
Retailers must shoulder a large part of the blame. The illusion of plenty they like to foster, by constantly refilling shelves and ensuring there is always more food than can be bought in a day, comes in for an excoriating attack. These practices, in turn, force suppliers to overproduce for fear that if the retailer runs out of a product, they will be held to blame.
If this sounds like poor economics, it isn’t. Food has become so cheap in most developed countries that retailers make more profit from selling one more sandwich than they lose from throwing it in the bin if it remains unsold. So overstacking the shelves is a no-brainer.
Food producers play along because they need to keep their contracts with retailers, and they incorporate the cost of waste into their products.
Stuart records seeing stacks of ready-meals, metres high, being crushed at a food producer’s plant instead of being sold. They had not even passed their sell-by date – it was just that the retailer decided it did not need so many. They were retailer branded, so could not be sold elsewhere. The edible food had to be landfilled.
Red tape does not help. Confusion over best-before, sell-by and display-by dates causes massive waste of edible food. So did the over-regulation, until recently, of food sizes and shapes by the European Union. As a result of a knee-jerk reaction by the UK government after the foot-and-mouth disease outbreak in 2001, food scraps from school kitchens and the like cannot even be given to pigs as swill.
Stuart catalogues appalling waste all through the food supply chain: the farmer whose tasty, blemish-free carrots are only deemed fit to feed animals because they are a mite too bendy to be sold in supermarkets, which assume buyers can only cope with straight veg; retail chains that padlock their bins or deliberately spoil the edible contents, for fear their customers will forage in them; consumers who fall for buy-one-get-one-free offers to buy food they will not eat.
Wasting food in rich countries cannot be seen in a vacuum. It has a disastrous effect on the poor. Cheap food is an illusion – the pressure on agricultural land for people to feed themselves and produce for export markets is causing widespread deforestation in the Amazon, south-east Asia and Africa, and soil degradation across the world. Our careless waste pushes up prices for globalised commodities such as grain and rice, forcing poor people to go hungry or beggar themselves.
This book exposes all of these effects clearly, logically and readably. It made me more angry than any book I have read for a long time.
Fiona Harvey is the FT’s environment correspondent
Freeganismus: Život z popelnic
Supermarkety vyhazují miliony tun použitelných potravin ročně. "Freeganové", aktivisté jako Tristram Stuart, poukazují na tento skandál globálního plýtvání, že žijí jen z toho, co supermarkety vyhodí, píše týdeník Observer.
Tristram Stuart (32) je odborník na odpadky ve všech jejich formách. Ví, v kolik hodin vynášejí supermarkety v centrálním Londýně své pytle s odpadky na ulici, ví, kolik těch odpadků jde na skládky, kolik je jich recyklováno či spáleno. Žije většinou z potravin, které jiní vyhodí.
Stuart se stal freeganem, když studoval na univerzitě v Cambridgi. Nyní žije s manželkou v idylickém domku v Ashdown Forest, pěstuje tam zeleninu a chová včely, střílí veverky a jeleny a na nedaleké farmě chová prasata.
Freeganismus je poněkud mlhavě definovaná činnost, která je součástí širších antikapitalistických a ekologických protestů. Freeganismus má své počátky v šedesátých letech, ale podle Stuarta je také inspirován Gándhíovou ideou nenásilné akce.
Lidé se stávají freegany z různých důvodů. Někteří se nechtějí podílet na kapitalistické ekonomice. Jiní nechtějí poškozovat ekologii planety a chtějí žít s čistým svědomím. Jiní prostě chtějí ušetřit peníze.
Stuartův důvod, proč se stal freeganem, je však jasný a velmi specifický. Protestuje proti tomu, co považuje za šokující množství plýtvání.
Ve své nové knize Waste: Uncovering the Global Food Scandal (Plýtvání: Globální skandál s potravinami odhalen) Stuart s forenzní precizností vysvětluje, proč bychom měli být tímto problémem znepokojeni. Podle jeho názoru je plýtvání potravinami obrovskou ekologickou krizí naší doby, o níž však málokdo mluví.
Je obtížné nesouhlasit s jeho logikou. Kdybychom vyhazovali méně potravin, potřebovali bychom méně území pro jejich pěstování, likvidovali bychom méně lesů, používali méně vody k zavlažování a méně uhlíku k dopravě a zpracování potravin. Kdybychom nevyhazovali tolik potravin, bylo by jich víc k dispozici a méně lidí na světě by hladovělo.
Většina údajů v Stuartově nové knize je šokující. Většina z nás si je pravděpodobně vědoma, že občas necháme omylem shnít v ledničce salát, anebo v kredenci zplesnivět chleba. Avšak když se to sečte, výsledky jsou děsivé. Britská organizace, zabývající se plýtváním, jménem Wrap, provedla r. 2008 průzkum na základě obsahu popelnic z domácností a zjistila, že Britové ročně vyhodí 6,7 milionů tun nespotřebovaných potravin. (Stuart poukazuje na to, že toto číslo je příliš vysoké, protože Wrap v něm zahrnuje slupky od pomerančů, avšak odhaduje, že se v Británii vyhazuje 5,4 milionů tun potravin ročně, které by se vyhazoval nemusely.)
Jako národ Britové vyhazují 484 milionů neotevřených kartonů s jogurtem, 1,6 miliard jablek, jimž vůbec nic není (každý Brit ročně vyhodí 27 jablek) a 2,6 miliard krajíců chleba. A do toho nejsou zahrnuty potraviny, které vyhazujeme v zaměstnání anebo které necháme na talíři v kantýnách a v restauracích. Celkem Britové vyhazují přibližně čtvrtinu potravin, které koupí.
To ale není zdaleka všechno. Obrovské množství potravin se vyplýtvá při sklizních, zejména v rozvojových zemích, kde špatná doprava a nedokonalá infrastruktura často znamená, že potraviny shnijí, než se dostanou na trh.
Pak existují neohrabané a složité systémy globální dopravy potravin. Většina jídla, které konzumujeme, se dopravuje na neuvěřitelně velké vzdálenosti vozíky, loděmi, letadly, nákladními automobily, ukládá se do skladišť, zpracovává se ve zpracovatelském průmyslu a dopravuje se do distribučních center supermarketů. V každé etapě dopravy se část potravin vyhodí. Lze odhadovat, že více než třetina veškerého množství vyrobených potravin se vyhazuje (v bohatých zemích až polovina). Zároveň žije na planetě Zemi téměř miliarda lidí na pokraji hladovění.
Stuart vzal reportéra týdeníku Observer na prohlídku toho, co supermarkety vyhazují v hrabství Essex. V popelnicích u malé pobočky supermarketu Sainsburies našel průhledný igelitový pytel plný asi deseti půllitrových, ještě neprošlých kartonů mléka, a balík koblih.
V popelnicích supermarketu Waitrose našel nejrůznější dosud neprošlé potraviny, některé z nich mohly být na polici v supermarketu ještě celou řadu dní: Pytle s chlebem, pečivem, čokoládovými koblihami, množství jogurtů, kartony polévky, individuálně balené pizzy a balíčky nakrájené šunky.
Britské supermarkety se nyní stále častěji brání před freegany tím, že své popelnice skrývají za ostnatý drát.
Je velmi obtížné přesně zjistit, kolik potravin britské supermarkety vyhazují, protože to utajují. Podle zákona nejsou povinny zveřejňovat informace, kolik potravin vyhodí (i když některé supermarkety, jako Co-op, ty informace zveřejňují dobrovolně).
Supermarkety jsou také odpovědny za to, že způsobují plýtvání potravinami při jejich zpracování. "Uvědomte si, že supermarkety trvají na tom, aby veškerá zelenina měla uniformní tvar a velikost," zdůrazňuje Stuart. Všechny supermarkety odmítají určité množství ovoce a zeleniny - podle některých průzkumů až 40 procent! "To nutí farmáře, aby velkou část své sklizně vyhazovali, anebo jí krmili domácí zvířata, což je neefektivní užívání zdrojů." Supermarkety jsou také nechvalně známy tím, že mění své objednávky na poslední chvíli, což znamená, že dodavatelé musejí odmítnuté zboží vyhodit.
Situace by se mohla podle Stuarta dramaticky zlepšit, kdyby bylo zavedeno několik málo jednoduchých opatření. Supermarkety by měly mít povinnost veřejně informovat o tom, kolik potravin vyhodí a měly by být donuceny určit si a dodržovat opatření ke snížení plýtvání. Nálepky "prodejné do data" a "vystavit do doby" jsou naprosto zbytečné a měly by být zrušeny, i když u některých výrobků je nálepka "spotřebujte do data" zjevně nutná. Supermarkety by měly být také donuceny daleko aktivněji prodávat potraviny, u nichž se blíží konec jejich prodejní lhůty, a to razatními slevami, nebo dokonce i zavedením boxu, kde by neprodané těsně neprošlé potraviny nabízely supermarkety zadarmo.
Anebo by se mohly neprodané potraviny přerozdělovat. Takové projekty jsou už dlouhou dobu populární v USA. Americké supermarkety už dlouho rozdávají neprodané potraviny zadarmo. V městech jsou "potravinové banky", kde dostávají chudí a bezdomovci tyto potraviny zadarmo.
I v Británii se však situace začíná měnit a tato praxe se začíná zavádět.
http://www.blisty.cz/art/48004.html
Tristram Stuart (32) je odborník na odpadky ve všech jejich formách. Ví, v kolik hodin vynášejí supermarkety v centrálním Londýně své pytle s odpadky na ulici, ví, kolik těch odpadků jde na skládky, kolik je jich recyklováno či spáleno. Žije většinou z potravin, které jiní vyhodí.
Stuart se stal freeganem, když studoval na univerzitě v Cambridgi. Nyní žije s manželkou v idylickém domku v Ashdown Forest, pěstuje tam zeleninu a chová včely, střílí veverky a jeleny a na nedaleké farmě chová prasata.
Freeganismus je poněkud mlhavě definovaná činnost, která je součástí širších antikapitalistických a ekologických protestů. Freeganismus má své počátky v šedesátých letech, ale podle Stuarta je také inspirován Gándhíovou ideou nenásilné akce.
Lidé se stávají freegany z různých důvodů. Někteří se nechtějí podílet na kapitalistické ekonomice. Jiní nechtějí poškozovat ekologii planety a chtějí žít s čistým svědomím. Jiní prostě chtějí ušetřit peníze.
Stuartův důvod, proč se stal freeganem, je však jasný a velmi specifický. Protestuje proti tomu, co považuje za šokující množství plýtvání.
Ve své nové knize Waste: Uncovering the Global Food Scandal (Plýtvání: Globální skandál s potravinami odhalen) Stuart s forenzní precizností vysvětluje, proč bychom měli být tímto problémem znepokojeni. Podle jeho názoru je plýtvání potravinami obrovskou ekologickou krizí naší doby, o níž však málokdo mluví.
Je obtížné nesouhlasit s jeho logikou. Kdybychom vyhazovali méně potravin, potřebovali bychom méně území pro jejich pěstování, likvidovali bychom méně lesů, používali méně vody k zavlažování a méně uhlíku k dopravě a zpracování potravin. Kdybychom nevyhazovali tolik potravin, bylo by jich víc k dispozici a méně lidí na světě by hladovělo.
Většina údajů v Stuartově nové knize je šokující. Většina z nás si je pravděpodobně vědoma, že občas necháme omylem shnít v ledničce salát, anebo v kredenci zplesnivět chleba. Avšak když se to sečte, výsledky jsou děsivé. Britská organizace, zabývající se plýtváním, jménem Wrap, provedla r. 2008 průzkum na základě obsahu popelnic z domácností a zjistila, že Britové ročně vyhodí 6,7 milionů tun nespotřebovaných potravin. (Stuart poukazuje na to, že toto číslo je příliš vysoké, protože Wrap v něm zahrnuje slupky od pomerančů, avšak odhaduje, že se v Británii vyhazuje 5,4 milionů tun potravin ročně, které by se vyhazoval nemusely.)
Jako národ Britové vyhazují 484 milionů neotevřených kartonů s jogurtem, 1,6 miliard jablek, jimž vůbec nic není (každý Brit ročně vyhodí 27 jablek) a 2,6 miliard krajíců chleba. A do toho nejsou zahrnuty potraviny, které vyhazujeme v zaměstnání anebo které necháme na talíři v kantýnách a v restauracích. Celkem Britové vyhazují přibližně čtvrtinu potravin, které koupí.
To ale není zdaleka všechno. Obrovské množství potravin se vyplýtvá při sklizních, zejména v rozvojových zemích, kde špatná doprava a nedokonalá infrastruktura často znamená, že potraviny shnijí, než se dostanou na trh.
Pak existují neohrabané a složité systémy globální dopravy potravin. Většina jídla, které konzumujeme, se dopravuje na neuvěřitelně velké vzdálenosti vozíky, loděmi, letadly, nákladními automobily, ukládá se do skladišť, zpracovává se ve zpracovatelském průmyslu a dopravuje se do distribučních center supermarketů. V každé etapě dopravy se část potravin vyhodí. Lze odhadovat, že více než třetina veškerého množství vyrobených potravin se vyhazuje (v bohatých zemích až polovina). Zároveň žije na planetě Zemi téměř miliarda lidí na pokraji hladovění.
Stuart vzal reportéra týdeníku Observer na prohlídku toho, co supermarkety vyhazují v hrabství Essex. V popelnicích u malé pobočky supermarketu Sainsburies našel průhledný igelitový pytel plný asi deseti půllitrových, ještě neprošlých kartonů mléka, a balík koblih.
V popelnicích supermarketu Waitrose našel nejrůznější dosud neprošlé potraviny, některé z nich mohly být na polici v supermarketu ještě celou řadu dní: Pytle s chlebem, pečivem, čokoládovými koblihami, množství jogurtů, kartony polévky, individuálně balené pizzy a balíčky nakrájené šunky.
Britské supermarkety se nyní stále častěji brání před freegany tím, že své popelnice skrývají za ostnatý drát.
Je velmi obtížné přesně zjistit, kolik potravin britské supermarkety vyhazují, protože to utajují. Podle zákona nejsou povinny zveřejňovat informace, kolik potravin vyhodí (i když některé supermarkety, jako Co-op, ty informace zveřejňují dobrovolně).
Supermarkety jsou také odpovědny za to, že způsobují plýtvání potravinami při jejich zpracování. "Uvědomte si, že supermarkety trvají na tom, aby veškerá zelenina měla uniformní tvar a velikost," zdůrazňuje Stuart. Všechny supermarkety odmítají určité množství ovoce a zeleniny - podle některých průzkumů až 40 procent! "To nutí farmáře, aby velkou část své sklizně vyhazovali, anebo jí krmili domácí zvířata, což je neefektivní užívání zdrojů." Supermarkety jsou také nechvalně známy tím, že mění své objednávky na poslední chvíli, což znamená, že dodavatelé musejí odmítnuté zboží vyhodit.
Situace by se mohla podle Stuarta dramaticky zlepšit, kdyby bylo zavedeno několik málo jednoduchých opatření. Supermarkety by měly mít povinnost veřejně informovat o tom, kolik potravin vyhodí a měly by být donuceny určit si a dodržovat opatření ke snížení plýtvání. Nálepky "prodejné do data" a "vystavit do doby" jsou naprosto zbytečné a měly by být zrušeny, i když u některých výrobků je nálepka "spotřebujte do data" zjevně nutná. Supermarkety by měly být také donuceny daleko aktivněji prodávat potraviny, u nichž se blíží konec jejich prodejní lhůty, a to razatními slevami, nebo dokonce i zavedením boxu, kde by neprodané těsně neprošlé potraviny nabízely supermarkety zadarmo.
Anebo by se mohly neprodané potraviny přerozdělovat. Takové projekty jsou už dlouhou dobu populární v USA. Americké supermarkety už dlouho rozdávají neprodané potraviny zadarmo. V městech jsou "potravinové banky", kde dostávají chudí a bezdomovci tyto potraviny zadarmo.
I v Británii se však situace začíná měnit a tato praxe se začíná zavádět.
http://www.blisty.cz/art/48004.html
Dumpster Diving: Good Way to Eat Cheap?
More and more people are getting laid off this year. That may sound like a broken record but it's still happening with an unemployment rate of 9.5% in June up from 9/4% in May.
Money is tight. People have different ways of treating themselves in financial binds. Singer & songwriter John Dyer bought cheap beer and drank at home. Actor Jean Claude Van Damme is said to have enjoyed Taco Bell Sundays when he was poor. And circus knife-thrower Okra P. Dingle used to make smoked oyster sandwiches on hot dog buns.
And then there's dumpster diving. Being consumer-free isn't too hard if you know where to look.
The first time I had dumpster food was on tour. Some folks hosted us and gave us toothbrushes, pretzels and some other stuff. I thanked them and they told me it was no problem -- they'd retrieved all that stuff from dumpsters. It was still good and in the original packaging. Later, I found out that people around New York City did this all the time.
When I was a kid living in Germany, my folks and their friends would go "junking." This was driving around the neighborhoods and looking for cool stuff and then cleaning it up. We found a nice huge wooden chest next to the garbage. We cleaned it up and put a new coat of varnish on it. We also found a lot of coal bins that we found a lot of uses for.
A lot of dumpster diving requires some goodwill to the shop owners. Sometimes restaurants will throw out pizza in clean garbage bags. You just need to make sure after you sift through the bag you close it afterward in order to keep them from getting fined by the city.
Produce, baked goods and especially pre-packaged items can be found in good order. Your gut instinct is mainly intended for discerning what goes in your mouth. But, if you're still unsure there are people who can help.
Freegan.info is a good resource for residents in New York City. They have meet ups and will help you find places that have decent free food that's been thrown away.
The Freegans go beyond regular dumpster diving and offer programs or information about frugal activities, such as building bikes from found bike parts, making your own clothes, recycling computer equipment, composting, classes on medicinal wild plants and more.
For dumpster diving info in your local area, you can check here for information on meet ups around town.
http://www.digitalcity.com/2009/07/23/dumpster-diving-good-way-to-eat-cheap/
Money is tight. People have different ways of treating themselves in financial binds. Singer & songwriter John Dyer bought cheap beer and drank at home. Actor Jean Claude Van Damme is said to have enjoyed Taco Bell Sundays when he was poor. And circus knife-thrower Okra P. Dingle used to make smoked oyster sandwiches on hot dog buns.
And then there's dumpster diving. Being consumer-free isn't too hard if you know where to look.
The first time I had dumpster food was on tour. Some folks hosted us and gave us toothbrushes, pretzels and some other stuff. I thanked them and they told me it was no problem -- they'd retrieved all that stuff from dumpsters. It was still good and in the original packaging. Later, I found out that people around New York City did this all the time.
When I was a kid living in Germany, my folks and their friends would go "junking." This was driving around the neighborhoods and looking for cool stuff and then cleaning it up. We found a nice huge wooden chest next to the garbage. We cleaned it up and put a new coat of varnish on it. We also found a lot of coal bins that we found a lot of uses for.
A lot of dumpster diving requires some goodwill to the shop owners. Sometimes restaurants will throw out pizza in clean garbage bags. You just need to make sure after you sift through the bag you close it afterward in order to keep them from getting fined by the city.
Produce, baked goods and especially pre-packaged items can be found in good order. Your gut instinct is mainly intended for discerning what goes in your mouth. But, if you're still unsure there are people who can help.
Freegan.info is a good resource for residents in New York City. They have meet ups and will help you find places that have decent free food that's been thrown away.
The Freegans go beyond regular dumpster diving and offer programs or information about frugal activities, such as building bikes from found bike parts, making your own clothes, recycling computer equipment, composting, classes on medicinal wild plants and more.
For dumpster diving info in your local area, you can check here for information on meet ups around town.
http://www.digitalcity.com/2009/07/23/dumpster-diving-good-way-to-eat-cheap/
čtvrtek 9. července 2009
Prohlášení kolektivu Milada, 8.7. 14:00
Tímto prohlášením se kolektiv Milady snaží vyjádřit svůj pohled na události posledních dnů a také nastínit vizi do budoucna.
Od vyklizení původního domu se naše skupina výrazně rozrostla a nadále zůstává otevřená novým lidem. Funguje na nehierarchické bázi, bez vůdců a ovládaných a na samosprávných principech. Na rozhodování kolektivu se podílí všichni a všechny, kdo se také podílí na jeho chodu. Proces rozhodování probíhá tak, aby bylo dosaženo všeobecného souhlasu. V opozici proti stávajícímu společenskému uspořádání se snažíme fungovat na principech vzájemné pomoci, rovnosti a respektu; své vztahy a tužby neměříme penězi ani prestiží.
Uvědomujeme si, že prostory v Truhlářské ulici se k nám dostaly poněkud zvláštním způsobem. Squaterské aktivity na Miladě ani nikde jinde k něčemu podobnému rozhodně mířeny nebyly. Firma Petra Svinky stojí v čele valící se vlny tzv. gentrifikace - postupného vylidňování centra města a nahrazování obytných budov kancelářemi a obchodními prostory, v obecném smyslu pak přeměnu struktury města od potřeb lidí směrem k potřebám businessu. Tedy procesu, proti kterému stojí squating v přímé opozici. Je třeba připomenout, že složitá situace, kterou vyvolalo zničení funkčního centra Milada, nám nenabízela příliš široký manévrovací prostor. Ano, mohli jsme nebízené prostory odmítnout. Vlně kritiky bychom se tím stejně nevyhnuli, jen by byla jiného druhu.
Ve světle těchto skutečností jsme zvažovali, jak s poskytnutými prostorami naložit. Mezi návrhy, pohybujícími se od úplného odmítnutí a vrácení prostor po jejich plné využití k bydlení, jsme nakonec dlouhou diskusí došli k tomu, že se pokusíme tyto prostory využít subverzivním, podvratným způsobem. Zkusíme vzniklou situaci převrátit a využít jinak, než je očekáváno.
Pro kompletní prostory v Truhlářské (tedy včetně bytů, které nebudou použity k trvalému bydlení) plánujeme využití v duchu našich aktivit: kromě občasných koncertů jde třeba o výstavy, pravidelné vaření pro lidi bez domova (aktivita Food Not Bombs), pořádání veřejných workshopů a dílen, přednášek, provozování infocentra o squatingu a právě o procesu gentrifikace, různé umělecké aktivity atd. V neposlední řadě se hodláme pokusit navázat spolupráci nejen s našimi novými sousedy a sousedkami, ale i dalšími nájemnicemi a nájemníky ohrožovanými vytrvalým tlakem na „dobrovolné“ vystěhování se z prodaných bytových domů, s cílem podpořit je prakticky i teoreticky v jejich odhodlání ve svých bytech zůstat.
Přijetím a využitím prostor v Truhlářské náš boj a naše aktivity nekončí. Vidíme jasnou hranici mezi squatingem a tím, co se v Truhlářské bude dít. Prostory v Truhlářské se k nám dostali jako „vedlejší produkt“ squaterských snah a takovými i zůstanou. Pokusíme se je naplnit pozitivním obsahem, zároveň ale neustáváme ve své snaze získat svobodné, autonomní – a tedy zasquatované – prostory.
http://milada.org/zpravodajstvi/
pátek 26. června 2009
The Freegan and the Recession
Have you ever sifted through the trash to find something edible? A belief system is growing that says this makes perfect sense.
http://www.associatedcontent.comarticle/1850623/the_freegan_and_the_recession.html
The Freegan and the RecessionHave you ever sifted through the trash to find something edible? A belief system is growing that says this makes perfect sense.
http://www.associatedcontent.comarticle/1850623/the_freegan_and_the_recession.html
čtvrtek 4. června 2009
Vyšla Info Usurpa č.9!
Akcemi nabitý květen je za námi. První máj organizovaný Antifašistickou akcí se svými 8 tisíci návštěvníky a návštěvnicemi, festival k 11. výročí obsazení Milady, street party na podporu veganství, brněnský Protest fest, dva protirasistické fotbalové turnaje a nespočet koncertů a parties..ne, česká scéna není mrtvá, jak často sebemrskačsky tvrdíme, co jí chybí je uvědomění si vlastního potenciálu a schopnost jednotného vystupování.Chceme-li se pohnout z místa, zahoďme konečně svoje sektářství a subkulturní předsudky. Vyserme se na škatulky, je uplně jedno jestli jsi "afák", "feministka", "pankáč" nebo rád/a jezdíš o víkendu na freeparties..všichni totiž máme mnoho společného: odpor k systému, který
se tváří jako svobodný, i když jedinou jeho svobodou je vybrat si toho, kdo bude nadále rozhodovat bez nás. Odpor k fašismu, který v poslední době vystrkuje růžky čím dál tím víc a odpor k tolik rozšířenému stereotypu práce-nakupování-televize-spánek. Proto vystupme z ulit svých domečků a organizujme se proti všem, kdo chtějí naši svobodu nadále redukovat a ohlížejme se po alternativách- ať už fungování společnosti jako takové nebo našeho vlastního života tady a teď.
červnová Info Usurpa ke stažení tu
Najdete v ní pár novinek ze zahraničí, např. krátké shrnutí akcí na podporu polského Rozbratu, připomenutí situace berlínských projektů a pozvánku na velké akční berlínské dny, které vyvrcholí obsazením obrovského letiště, nebo zprávu o vystěhování v St. Petěrburku. Můžete se také potěšit a nechat se inspirovat při četbě reportu z cesty do Kodaně nebo zprávičky o promítání ve Světozoru. Čekají vás také akce na Miladě (v červnu jich bude míň než obvykle) a tentokrát i v brněnské Jolandě, info o rozdávání jídla v rámci Food not Bombs a malý předělaný komix, původně ze švédského squatterského zinu.
stahujte, tiskněte, šiřte!
zdroj: -milada crew-
se tváří jako svobodný, i když jedinou jeho svobodou je vybrat si toho, kdo bude nadále rozhodovat bez nás. Odpor k fašismu, který v poslední době vystrkuje růžky čím dál tím víc a odpor k tolik rozšířenému stereotypu práce-nakupování-televize-spánek. Proto vystupme z ulit svých domečků a organizujme se proti všem, kdo chtějí naši svobodu nadále redukovat a ohlížejme se po alternativách- ať už fungování společnosti jako takové nebo našeho vlastního života tady a teď.
červnová Info Usurpa ke stažení tu
Najdete v ní pár novinek ze zahraničí, např. krátké shrnutí akcí na podporu polského Rozbratu, připomenutí situace berlínských projektů a pozvánku na velké akční berlínské dny, které vyvrcholí obsazením obrovského letiště, nebo zprávu o vystěhování v St. Petěrburku. Můžete se také potěšit a nechat se inspirovat při četbě reportu z cesty do Kodaně nebo zprávičky o promítání ve Světozoru. Čekají vás také akce na Miladě (v červnu jich bude míň než obvykle) a tentokrát i v brněnské Jolandě, info o rozdávání jídla v rámci Food not Bombs a malý předělaný komix, původně ze švédského squatterského zinu.
stahujte, tiskněte, šiřte!
zdroj: -milada crew-
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
