O tom, co budou mít k večeři, rozhoduje obsah kontejneru, na který narazí. Živí se jen z odpadků, za jídlo odmítají platit. Nejde přitom o to, že by na něj neměli. Chtějí tím poukázat na marnotratnost kapitalistické společnosti a vykořisťování lidí, zvířat i planety.
Představme si svět jako bizarní ulici. Na jednom jejím konci žijí lidé v předimenzovaných domech, jsou tak bohatí, že mohou oblétnout celý svět v řádu dní a vyhazují tolik jídla, že by to nasytilo menší stát. Obyvatelé druhého, temnějšího konce ulice uléhají každý večer s hladem nebo umírají na podvýživu. Na skládkách té šťastnější strany ulice – říkejme jí už vyspělý svět – přitom končí až 40 procent jídla, které se vyrobí. Právě z neochoty přijmout tuto polarizaci světa na plýtvající na jedné a strádající na druhé straně vyrůstá freeganské hnutí. Vzniklo ve Spojených státech koncem 80. let a rychle se rozšířilo do celé západní Evropy.
U nás je freeganismus zatím spojený téměř výhradně s mladými anarchisticky a antikapitalisticky smýšlejícími lidmi. A tak si jedno odpoledne dávám sraz s Ondrou a Aničkou, kteří žijí na squatu Milada v pražské Troji. Oběma je lehce nad dvacet, Ondra ještě studuje střední školu. Tour po kontejnerech je jejich denním chlebem, dnes je ale středa a tak toho budou muset nalézt víc. Na Miladě se totiž koná pravidelná freeganská večeře spojená s promítáním – kdokoliv přijde, může se zadarmo najíst. Jen mu nesmí vadit, že se do jeho žaludku jídlo přesune rovnou ze dna popelnice.
Konťák vám žehnej
Is My Roof Too Shaded for Solar Panels?
před 20 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat