Do popelnic pro večeři - reportáž z české komunity freeganů

O tom, co budou mít k večeři, rozhoduje obsah kontejneru, na který narazí. Živí se jen z odpadků, za jídlo odmítají platit. Nejde přitom o to, že by na něj neměli. Chtějí tím poukázat na marnotratnost kapitalistické společnosti a vykořisťování lidí, zvířat i planety.

Představme si svět jako bizarní ulici. Na jednom jejím konci žijí lidé v předimenzovaných domech, jsou tak bohatí, že mohou oblétnout celý svět v řádu dní a vyhazují tolik jídla, že by to nasytilo menší stát. Obyvatelé druhého, temnějšího konce ulice uléhají každý večer s hladem nebo umírají na podvýživu. Na skládkách té šťastnější strany ulice – říkejme jí už vyspělý svět – přitom končí až 40 procent jídla, které se vyrobí. Právě z neochoty přijmout tuto polarizaci světa na plýtvající na jedné a strádající na druhé straně vyrůstá freeganské hnutí. Vzniklo ve Spojených státech koncem 80. let a rychle se rozšířilo do celé západní Evropy.
U nás je freeganismus zatím spojený téměř výhradně s mladými anarchisticky a antikapitalisticky smýšlejícími lidmi. A tak si jedno odpoledne dávám sraz s Ondrou a Aničkou, kteří žijí na squatu Milada v pražské Troji. Oběma je lehce nad dvacet, Ondra ještě studuje střední školu. Tour po kontejnerech je jejich denním chlebem, dnes je ale středa a tak toho budou muset nalézt víc. Na Miladě se totiž koná pravidelná freeganská večeře spojená s promítáním – kdokoliv přijde, může se zadarmo najíst. Jen mu nesmí vadit, že se do jeho žaludku jídlo přesune rovnou ze dna popelnice.

Konťák vám žehnej