To nejzajímavější, co na cizí kultuře zaujme doslova každého člověka, je magie, magické rituály, víra a léčitelství. Olašská magie je barvitá a vychází z dávných rodových tradic, byť se Olaši hlásí (a často velmi deklarativně) ke křesťanství.
To však praktikují po svém, minimálně kooperují s církví, zato však má každá rodina doma oltář. V souběhu s přijatým křesťanstvím však přetrvává živá víra v posmrtný život. to je také jeden z důvodů, proč olašští Romové důsledně odmítají pitvu. Nebožtík v posmrtném bytí pokračuje ve svém životě pozemském, má k dispozici věci, co mu dali do rakve, peníze, zlato, pálenku, svou hůl, a v rakvi, ve které byl pohřben, i bydlí. Proto se při pohřbu neříká romsky truhla nebo rakev, ale dům - khejr. Věci po zemřelém, které nikomu neodkázal, je nutné spálit (dříve se spaloval i kočovnický vůz po mrtvém) a nikdo je nesmí používat, aby si pro ně mrtvý nepřišel. Strach z múlú, duchů mrtvých, je živý dodnes a Romové by si nikdy nepostavili dům na bývalém hřbitově.
...
pátek 13. listopadu 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat