K dvacátému výročí Velké listopadové sametové revoluce.
snímek z 27. listopadu 1989
FOTO: ČTK
středa 25. listopadu 2009, 11:00
Viktor Kravčenko byl po druhé světové válce nejslavnějším sovětským přeběhlíkem. Jeho kniha Zvolil jsem svobodu byla nejen manifestem antikomunistů, ale také prvním pravdivým svědectvím o hrůzách gulagu i třeba hladomoru na Ukrajině. Když ho komunistický týdeník Les Lettres Françaises hanebně pomluvil, Kravčenko se obrátil na francouzský soud. „Proces století“ – jak se tehdy říkalo – při němž ho bývalá žena ve službách KGB popsala jako impotenta a sexuálního devianta, nakonec vyhrál. Jeho pozdější život byl ale tragický, jak nedávno připomenul Slavoj Žižek. Znechucen mccarthismem a americkým kapitalismem napsal v roce 1950 knihu s názvem Zvolil jsem spravedlnost. Ta se už do antikomunistického krámu nehodila, moc se o ní nemluvilo. Kravčenko nakonec odešel do Bolívie, kde použil peníze, které mu vynesla jeho první kniha, k podpoře chudých rolníků. V roce 1966 spáchal sebevraždu, ale možná byl zavražděn.
Můj osud emigranta nebyl tak dramatický, cítím se ale s tímto mužem hluboce spřízněn v obraně pevného pouta mezi „volbou svobody“ a „volbou spravedlnosti“. Postkomunistickou Evropu ovládla pod heslem „tržní ekonomika“ bezohledná svoboda vítězů privatizace; není to než španělská stěna, za kterou se kapitalismus vysvléká z posledních zbytků demokracie. Pod záminkou „nedotknutelnosti Benešových dekretů“ si Česko například vymínilo výjimku z platnosti Charty základních práv EU, a udělalo tak z českých občanů Evropany druhé kategorie, na které se nevztahuje soubor sociálních práv nové generace; propast mezi svobodou a spravedlností se rozšiřuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat