středa 14. prosince 2011

Spanish revolution in the Czech Republic

  Ingrid Romancová
24. Červen 2011


Warning: the author of this essay is not a native English speaker

Everybody knows that something is wrong. People woke up and took streets peacefully all over Europe, even in the Czech Republic. More than half of voters say that there is a big corruption problem. Many groups against corruption are being formed physically and in the cyber-space (NFPK, Veřejnost proti korupci and others) but corruption still violates the social and economic rights of the poor and vulnerable. We want to demonstrate against our government and bankers.

The Czech Republic has a population of 10,3 million people. There are no statistical data to determine how many homeless people currently live here. Some studies show that up to 75,000 people are homeless, and 900,000 people live close to poverty level. The number of distraints skyrocketed last years, with more than one million distraint orders per year. The executor has the legal power to do this without any court order.

When the Czech media are silent, Twitter, Facebook and YouTube takes the spotlight. We heard about The European Revolution from our Spanish schoolmates, friends, and colleagues . We follow them on Twitter, read their blogs, become their fans on Facebook. And still we ask, why the Czech media are silent? There is no news. „Icelandic democracy“ is taboo.

The Czech indignant people have created a Facebook group called „Česká revoluce – Jaro 2011″ (The Czech Revolution – Spring 2011) and they started demonstrating against the government. A few days ago, the founders of the Facebook group received several messages demanding that they either stop protesting or they will be killed. The founders have created some events on Facebook but all of them were deleted.

Czech unions had to postpone transit strike against the government reform after court ban. The strike was based on the right to strike contained in the Constitution of the Czech Republic but despite of this, it was banned by a court injunction upon a request from the Finance Ministry. The reforms of health care and of the tax, pension and welfare systems are ill-conceived without any analysis of the impact on citizens.

Politics and money are placed before people, even in the Czech Republic.

pondělí 26. září 2011


Squatteři z Albertova potrestáni nebudou

Praha – Squatteři, kteří před 2 lety obsadili budovu bývalých lázní na pražském Albertově, nespáchali ani přestupek a zůstanou bez trestu. Úředníci městské části Praha 2 dospěli k závěru, že nijak významně do práv majitele domu nezasáhli. Squatteři tehdy chtěli happeningem upozornit na žalostný stav budovy.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/136808-squatteri-z-albertova-potrestani-nebudou/

pátek 23. září 2011






FNF – DIY KARNEVAL 8

Karneval se konná již po osmé. První ročníky byly ve znamení pochodů „za práva na party“, za vlastní identitu a místo freetekno scény ve společnosti. Po obnovení karnevalu v roce 2008 přestala být otázka společenské identity freetekna aktuální a setkání začala dostávat nová témata (akční plán proti bezdomovcům, velký bratr, nepřizpůsobivost, atd.), které řada účastníků karnevalu trefně reflektovala formou svých kostýmů a dekorací. Přesto na adresu organizátorů z FNF zaznívaly i hlasy o ukradeném a zpolitizovaném karnevalu. Z těchto důvodů proběhlo poslední rok několik diskusí a veřejných fór, kde byl prostor si vše vyjasnit a promítnout do realizace karnevalu vize těch, kteří mají zájem. Někdo tuto možnost využil, někdo ne. FNF udělalo maximum pro nalezení konsensu uvnitř karnevalové komunity. V prohlášení letošního karnevalu je opět otevřeno několik politických témat, které názorově silně štěpí současnou společnost. Opět lze čekat, že se to někomu nebude líbit a bude chtít pouze svoje právo na párty a procházku Prahou s řádnou rychtou. Nezbývá než upřesnit, že vítán je každý kdo chce svojí účastí na karnevale podpořit myšlenky vyjádřené v prohlášení a každý kdo chce sdílet svobodný prostor karnevalu a podílet se na jeho pozitivní atmosféře. Kdo má ke karnevalu opačné postoje a nebo ho chce zneužít ke stranické nebo podobně institucionalizované sebepropagaci vítán jednoduše není, a to i kdyby hrál rychtu jak Spirálové v Hostomicích. V opačném případě by pak mohli mít nárok na účast na karnevale třeba i klauni s hardbaSSem.

KARNEVALOVÁ PROHLÁŠENÍ
I.
Postavili jste kolem nás nový svět. Svět nekonečných reklamních ploch a dementních sloganů. Svým slizkým reklamním šlemem jste zaplnili naše města a byty. Pokryli jste dokonce i chodníky, takže se nedají schovat oči. Fasády domů jste pokryli obřími tvářemi, které dávají člověku pocit bezvýznamnosti. Vybudovali jste svět nemilosrdné touhy po nových věcech. Snažíte se nám namluvit, že všechna legrace je někde jinde a že k ní pomůže nová značka limonády. Snažíte se nás přesvědčit, že štěstí je koupit si nové auto nebo alespoň nový mobil. Chcete, abychom si bez vašich věcí připadali nepatřiční. Snažíte se nám namluvit, že bez vašich věcí nejsme dost v pořádku. Vzali jste slovům jejich význam. Něha pro vás má hodnotu ubrousku na ruce, lásku jste hodili do jogurtu s ovocem a z bezpečí jste udělali děvku pojišťovacích kanceláří. Slabé a znevýhodněné necháváte po cestě. Myslíte si, že svoboda se dá koupit. Táhněte! Nás se nikdo neptal, jestli v takovém světě chceme žít. Ulice jsou naše.

II.
Mluví se pořád o krizi jako o nějaké přírodní síle stojící mimo nás, ale skutečná krize je, že vám už nevěříme. My jsme vaše krize, jsme vaše černé svědomí a přinášíme změnu.

III.
Karneval (street parties) jsou návratem života do veřejného prostoru. Dočasnou autonomní zónou, svobodným prostorem stojícím na myšlence DIY. Příčin proč vyrazit do ulic je kromě společných několika hodin zábavy v ulicích města stále více než dokážeme vstřebat.
Privatizace veřejných míst má mnoho podob. Jsou přehlcena reklamou a komercí v nejrůznějších odstínech a stále důmyslnějšími způsoby. Neschováme se. Ani oslepnout a ohluchnout by nepomohlo, časem by nám ji snad začali foukat do nosu nebo vnucovat do rukou. Není kam utéct, chráněných zón bez reklamy ubývá a vzdalují se nám. Mít možnost oprostit se od ní a alespoň na chvíli z jejího dosahu utéct stojí mnohem víc než zboží, které samotná reklama propaguje.
Centra měst se vysidlují. Nemáš keš? Běž za hradby, tvé místo moc ráda zaplní nějaká kancelář nebo hotel. Říká se tomu gentrifikace a v tom neprostupném cizím slovu je skryta gentry – šlechta. Prostor se přizpůsobuje nové šlechtě polistopadových kapitalistických časů. Chudí mizejí do ghett, problémy se hromadí a tehdy, když vyvřou, zazní akorát, že si za svůj osud „neúspěšní“ a „nepřizpůsobiví“ mnohou sami. Měli se líp učit (a asi i narodit).
Zbytky míst, kde na první pohled stále ještě můžeme volně žít, jsou svazovány kontrolou Velkého Oka. Poslední dobou přitom ani není jasné, zda mozkové centrum živelně se množících šmírujících očí ještě stále sídlí na Letné v budově ministerstva vnitra, nebo v ústředí soukromé bezpečnostní, přesto vládní agentury.
To platí o státu jako celku – stále víc se stává pouhou převodovou pákou soukromých firem. S využitím zaklínadel jako „abrakadabraka Řecko“ či „ententýky dva špalíky státní dluh“ se vláda rozhodla ulevit bohatým a zároveň poslat celé vrstvy obyvatel ke dnu. Odpovědi na otázky Kdo bude chodit do jaké školy, jak dobrého bude mít lékaře, kde a jak bude bydlet, z jakých podmínek se stěží vyhrabe on i jeho děti souvisí s našimi reálnými možnostmi k životu. Někomu se prostor otevře, pár dravců se proletí oblaky, ale mnozí z hladiny klesnou bezvládně ke dnu – jejich prostor životních možností se drasticky zúží. Sousloví „třídní rozdíly“ přestává být pouhou vzpomínkou na bolševickou propagandu. Když utahují šrouby a tím i naší trpělivost, nemají naše reakce nic společného s diktaturou proletariátu a komunistickou totalitou, je na místě se ozvat a jednat.
Hned v druhé řadě sedí DOST neskrývaných fašistů, homofobů a rasistů. „Nechceme Bátoru, Jocha, chceme Filipa Vávru a Vandase!“ chce se cynicky zakřičet. Jenže největším nebezpečím už nejsou neonacisté, ale agrese stoupající českou společností, a to s otevřenou podporou českých arcišovinistů na Hradě i ministerstvech. Na pogrom si pak klidně vyrazí i fotři od rodin.
Po spolknutí toho všeho přichází pachuť krize, která začíná rozdávat první sociální rány a akcelerovat napětí po celém světě. Změna se valí Severní Afrikou, Blízkým Východem, a i na jihu Starého kontinentu. Přijde i u nás čas, kdy i v nás bude tolik krize, že by se dala krájet? Dopustíme, aby se zde přelila vlna napětí ve vládu tvrdé ruky na úkor sociálně vyloučených a středních vrstev, nebo naopak dokážeme vzdorovat a tím nabízet svobodnější a spravedlivější alternativu s prostorem pro všechny? Stav světa a společnosti je dílem naší aktivity i naší apatie a lenosti. Budoucnost je otevřená, a před zodpovězením otázky jaká bude, je dobré vědět, že MY JSME KRIZE!

IV.
na počátku byl výkřik protože
výkřik znamená nesouhlas i úzkost
výkřik znamená tudy už ne chceme jinudy
na počátku byl výkřik a ten výkřik otevřel cestu
protože výkřiků přibývalo a najednou se změnily ve vlnu
vlnu pro niž už neexistuje žádné nejde to
vlnu která zaplňuje pustiny náměstí
vlnu která smetá nízké hráze zkorumpovaných režimů
vlnu která otevírá břicha obchodů
vlnu která neříká jiný svět je možný protože říká jiný svět je před námi
jasně něco nám může vzít armáda něco politici něco gangy
ale vědomí že neplatí „nejde to“ nám nesebere už nikdo
Praha zdraví Káhiru
Praha zdraví Madrid
Praha zdraví Londýn

neděle 4. září 2011

pátek 17. června 2011

Important Call Out for Squatters

For half a year Holland faces a squatting ban. Since that time, squatting
has continued and squatting surely won't stop in the future. The
government's reaction to squatting has changed though. In some cities,
governments turn a blind eye, but in others they maintain a strict law and
order policy. Politicians in Amsterdam and Utrecht for example, stated
before the ban that they would turn a blind eye when the law was put in
effect.

pondělí 4. dubna 2011

New Book and Poster: Work

After so much technological progress, why do we have to work more than ever before? How is it that the harder we work, the poorer we end up compared to our bosses? When the economy crashes, why do people focus on protecting their jobs when no one likes working in the first place? Can capitalism survive another century of crises?

http://www.crimethinc.com/blog/2011/04/04/new-book-and-poster-work