neděle 23. srpna 2009

On Dumpster Diving


Lars Eighner

A freelance writer living in Austin, Lars Eighner (b. 1948) was born in Corpus Christi, Texas and attended the University of Texas from 1966 to 1969. He was an attendant ward worker at the Austin State Hospital from 1980 to 1987 and worked off and on for a drug crisis program and as a freelance writer.

Eighner lived on the streets for several years, and his homeless experiences are recalled in Travels with Lizbeth (1993), which became a best seller and from which "Dumpster Diving" is excerpted. "Dumpster Diving" was first anthologized in The Pushcart Prize Best of the Small Presses in 1992. Among Eighner's other works are Elements of Arousal (1994), advice to would-be authors of gay erotica; a novel, Pawn to Queen Four (1995); and a collection of essays, Gay Cosmos (1995).

Travels started as a series of letters to his friends describing life on the street. His sentence style has been compared to the style of the nineteenth-century English novel.

Long before I began Dumpster diving I was impressed with Dumpsters, enough so that I wrote the Merriam-Webster research service to discover what I could about the word Dumpster. I learned from them that it is a proprietary word belonging to the Dempster Dumpster company. Since then I have dutifully capitalized the word, although it was lowercased in almost all the citations Merriam-Webster photocopied for me. Dempster's word is too apt. I have never heard these things called anything but Dumpsters. I do not know anyone who knows the generic name for these objects. From time to time I have heard a wino or hobo give some corrupted credit to the original and call them Dipsy Dumpsters.

I began Dumpster diving about a year before I became homeless.

I prefer the word scavenging and use the word scrounging when I mean to be obscure. I have heard people, evidently meaning to be polite, use the word foraging, but I prefer to reserve that word for gathering nuts and berries and such, which I do also according to the season and the opportunity. Dumpster diving seems to me to be a little too cute and, in my case, inaccurate because I lack the athletic ability to lower myself into the Dumpsters as the true divers do, much to their increased profit.

sobota 22. srpna 2009

wannabe squatter

I was thinking of squatting, not out of necessity, but because of whatever ticks in me has lead me into this direction. There are alot of abandoned farmsteads in this area, just wasting away. I liked just exploring these abandoned places, but decided I should utilize it.

last year, I found a place that still had a house standing in favorable shape and empty buildings that I could have some animals in. But I soon found out it was just a game of cat and mouse. Just to test out the owner's presence, I would place objects around, and would soon see them disappear, so the owner was coming around every week. I wrote notes on the door at various times, saying what my intentions were, such as living there and wanting to save the place from going to waste. No notes were ever written back, no tresspassing signs were put up, nor were the doors locked. But I soon realized this owner wanted to play games, and I like to play, so we played. I would leave the garden gate opened, and every time I came back, he would close it again. He finally got tired of the gate game and just removed it, the very gate he was trying to keep shut.

pátek 21. srpna 2009

21.8.2009 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Ekonomika, lid a demokracie Některé etické souvislosti změny hospodářského systému

Vyšlo: Etika, č. 1, 1990, s.53 - 68

Souvislost intenzifikace ekonomiky, aktivizace lidi a demokratizace života by měla být stále více předmětem úvah ekonomů, sociologů, prognostiků a mnoha dalších. V podstatě se dá říci, že spojeni těchto tří oblastí vytváří linii vystihující zásadní úkoly, jež je nyní třeba řešit. Domnívám se, že zde má hodně co říci i etika, a nejen že má, ale je to dokonce její povinnost.

Aby více vynikl význam mravních vlastností člověka a jejich role v intenzifikaci národního hospodářství, pokusím se nejprve stručně charakterizovat stav a perspektivu naší ekonomiky. Protože se tímto problémem zabývá řada studií a prognóz, upozorním jen výběrově na ty skutečnosti, jež se mi zdají být důležité.

Československá ekonomika jako neustále se obnovující systém "potřebuje" k zajištění této své obnovy neustálý přítok surovin, energie ...a, rozporně, také člověka, který z těchto vstupů vytváří předměty, které potřebuje zase on. Tento reprodukční proces dospěl v současnosti k mezím svého dalšího prostého pokračování a tyto meze se v něm projevuji se vzrůstající naléhavostí. Můžeme si je pro zjednodušení rozdělit na dvě skupiny, a to na vnitřní a vnější.

Jako jedny z podstatných vnitřních mezí se mi jeví:

1) Růst nákladů na vstupy (především primární energie, ale i další) kombinovaný s jejich rostoucí deficitností z domácích zdrojů. (Náklady na prvotní zdroje energie vzrostly od r. 1980 do r. 1985 o 57,8 %)

2) Růst zatížení životního prostředí hospodářskou činností vedoucí až k jeho místní devastaci a hrozící přerůst v devastaci republikového rozsahu. To se projevuje. vzato čistě ekonomicky, dalším růstem nákladů.

Prodražuje se voda, která se musí upravovat, klesá úrodnost polí, roste nemocnost i úmrtnost atd. Pro ilustraci těchto trendů jen několik příkladů. V ČSR žije 49% populace v oblastech se silně znečištěným ovzduším. Negativní ekologické procesy již zasahují území jednotlivých krajů v míře narušující ekologickou stabilitu území. Za ČSR představují území se životním prostředím vysoké úrovně 28,3 %, avšak regionální kostra ekologické stability zahrnuje minimálně 31,9%. V těchto podmínkách dochází k rOstu nemocnosti, která' u mužO vzrostla od r. 1970 do r. 1985 o 30% a u žen za stejné období o 46%. Podle šetření ve Středočeském kraji se na 40% všech úmrtí výrazně spolupodílí kvalita životního prostředi. Nelze se pak divit, že v ČSSR je střední délka života druhá nejnižší v Evropě.

Důsledky těchto procesů pro ekonomiku i politickou situaci snad není třeba pro tento účel blíže rozvádět. jsou zřejmé.

Podstata komunismu

Publikováno: www.blisty.cz 11.12. 2006

Diskuse o podstatě komunismu je stále živá. Příčinou této aktuálnosti není jen to, že stále dobře nerozumíme tomu, co to vlastně komunismus, ale především snaha využívat tu či onu interpretaci minulosti ke zcela současným účelům. Velmi často se pak v těchto diskusích sledují jen bezprostřední osobní a politické zájmy, příp. je autor determinován svými osobními, náhodně získanými předsudky, pro něž se následně snaží nalézt argumenty. Každý pokus o objektivní zkoumání totalitní minulosti také ihned ztroskotá, pokud není založen na objasnění pojmů, s nimiž se pracuje a pokud nejsou rozlišeny ideové systémy, včetně jejich historického vývoje, od praxe, jejíž realizátoři se více čí méně oprávněně či zcela neoprávněně prohlašovali za jejich uskutečňovatele.

V případě komunismu je proto nutno rozlišovat jeho ideovou podobu, jak se postupně rodila v prostředí západoevropského myšlení a především její nejpropracovanější marxovskou verzi, od praxe politického režimu, který vznikl v Rusku po roce 1917. Jestli byl tento leninsko- stalinský politický model uskutečněním Marxovy filosofie či jestli měl zcela odlišné kořeny, je otázka, jíž je nutné až následně zkoumat. Apriorní souzení, které již předem „zná“ odpověď, nemá s vědou nic společného a vypovídá spíše o ideologické předsudečnosti či přímo zaslepenosti takto soudícího člověka.

Přímá demokracie – 3 mýty hnutí

Aktivisté různých hnutí za přímou demokracii dělají častou chybu v tom, že předpokládají stejný zájem u všech lidí na světě. Prostě se domnívají, že všichni lidé stejně touží po svobodě a stačí jim tedy jen zprostředkovat ty správné informace a vítězství je naše.

Toto je jedna z nejnebezpečnějších iluzí, který by mohla změnit celé hnutí v jakousi pouze altruistickou charitativní organizaci bez většího politického vlivu.

První mýtus spočívá v přesvědčení, že lidé vždy touží po svobodě. Historie dává mnoho příkladu, kdy tomu tak nebylo a kdy se milionové zástupy vydaly na pochod za totalitními vůdci. Z nedávné historie je to případ Ruska po bolševické revoluci, případ Německa, Rakouska, Itálie a řady dalších zemí, kde masovou podporu získala nacistická a fašistická hnutí, případ Číny, kde Mao ovládal obrovskou Čínu na základě masového souhlasu se svou diktaturou. V poslední době jsou to fundamentalistická náboženská hnutí a sekty, která hrají v současném světě nezanedbatelnou roli.

Mohli bychom zde samozřejmě uvádět protipříklady. Již ve středověku na počátku 15. století vzniklo na území Království českého husitské hnutí, které spojovalo požadavky na náboženskou reformu s radikálními sociálními požadavky a stejně radikálními požadavky na odstranění mocenské nerovnosti mezi lidmi. Takových příkladů bychom mohli jistě uvádět více.

Co nám však říkají? Někdy lidé přijímají diktaturu a dokonce si ji i žádají, jindy se proti ní bouří a bojují za svobodu. Chování lidí se takto mění v čase a bez pochopení toho, proč tomu tak je, budou naše hnutí slepá a naše úsilí, která nás stojí tolik času a námahy,bude málo efektivní.

Obraz člověka u Marxe - Erich Fromm

Překlad Michael Hauser
Vydal L.Marek, Brno 2004

Anglický originál
Marx´s Concept of Man
Continuum, New York 2002
(první vydání 1961)


Převážnou část této knihy tvoří výňatky z Marxových filosofických děl. Kniha byla původně určena americkým čtenářům. Necháme-li stranou překlad, který vznikl v Sovětském svazu a v 1959 se prodával v Anglii, americké vydání z roku 1961 obsahovalo první anglický překlad směrodatných částí Ekonomicko filozofických rukopisů a Německé ideologie (překlad T. B. Bottomora).
Marxova filosofie, podobně jako myšlení existencialistické, představuje protest proti odcizení člověka, proti ztrátě sebe sama, proti proměně člověka ve věc, a protest proti odlidštění a zmechanizování člověka, které je spojeno s vývojem západního industrialismu. Marxova filosofie je radikální kritikou všech „odpovědí“ na otázku lidského bytí, které se ji pokoušejí rozřešit tím, že popírají nebo zastírají rozpory lidské existence. Marxova filosofie je zakotvena v západní humanistické filosofické tradici, která sahá od Spinozy přes francouzské a německé osvícenské filosofy osmnáctého století ke Goethovi a Hegelovi. Vlastním jádrem Marxovy filosofie je starost o člověka a uskutečnění jeho možností.
Hlavním tématem Marxovy filosofie, která svou nejucelenější podobu dostala v Ekonomicko filozofických rukopisech, je existence skutečného individuálního člověka, jenž je tím, co koná, a jehož „přirozenost“ se rozvíjí a odhaluje v dějinách. Na rozdíl od Kierkegaarda a jiných však Marx pohlíží na člověka v jeho plné konkrétnosti a chápe ho jako člena určité společnosti a určité třídy, jako bytost, které napomáhá v jejím vývoji společnost, a kterou si společnost zároveň podrobuje. Plné uskutečnění lidství a emancipaci člověka ze společenských sil, v nichž je uvězněn, spojuje Marx s uznáním reálnosti těchto sil a se společenskou změnou, založenou na tomto uznání.
Marxova filosofie je filosofií protestu; je protestem vykřesaným vírou v člověka, v jeho schopnost osvobodit se a uskutečnit své možnosti. Víra v člověka je tím rysem Marxova myšlení, jímž se vyznačoval myšlenkový svět Západu od konce středověku až do devatenáctého století, a který je v dnešní době tak vzácný. Marxova filosofie proto bude mnoha současným čtenářům, zasaženým duchem rezignace a znovuožilou koncepcí prvotního hříchu (v Niebuhrově nebo Freudově provedení), připadat zastaralá, staromódní a utopická. Z toho důvodu, když už ne z důvodů jiných, mnozí odmítnou naslouchat tomuto hlasu víry v lidské možnosti, hlasu víry, že lidé mají schopnost stát se tím, čím v možnosti už jsou. Jiní však v Marxově filosofii objeví pramen nových myšlenkových podnětů a nové naděje.
Jsem toho názoru, že naděje a nové myšlenkové podněty, překračující úzké hranice pozitivisticko-mechanického myšlení dnešních společenských věd, jsou zapotřebí právě dnes, má-li Západ přežít toto století zkoušek. Ačkoli od třináctého do devatenáctého století (nebo, lépe řečeno, až do vypuknutí první světové války v roce 1914) bylo západní myšlení prostoupeno nadějí, nadějí, která se sytila prorockým a řecko-římským myšlením, posledních čtyřicet let narůstá pesimismus a beznaděj. Průměrný člověk chce žít v závětří; touží uniknout před svobodou a dospět do bezpečí na klíně velkého státu a velkých korporací. Nedokážeme-li se z této beznaděje vymanit, na základě svých materiálních sil tu možná po nějakou dobu ještě zůstaneme, avšak v dlouhé historické perspektivě bude Západ odsouzen k fyzickému a duchovnímu zániku.
Ať už jako pramen filosofických podnětů a protilátka proti současné – skryté nebo otevřené – rezignaci má Marxova filosofie význam sebevětší, je tu ještě jeden důvod, neméně závažný, aby se dnes lidé seznámili s touto filosofií. Svět je rozpolcen na dvě soupeřící ideologie – na ideologii „marxismu“ a ideologii „kapitalismu“. Zatímco ve Spojených státech je slovo „socialismus“ považováno za ďábelský vynález a má velmi špatný zvuk, ve zbytku světa je tomu naopak. Výrazu „socialismus“ používá Rusko i Čína, aby své systémy učinily přitažlivými, a většina asijských a afrických zemí je silně přitahována myšlenkami marxistického socialismu. Tyto země tíhnou k socialismu a marxismu nejen kvůli ekonomickým úspěchům Ruska a Číny, ale také proto, že marxistický socialismus (zakořeněný v západní duchovní tradici) obsahuje živel spravedlnosti, rovnosti a univerzality. Ač skutečnost je taková, že Sovětský svaz představuje systém konzervativního státního kapitalismu,1 ne uskutečnění Marxova socialismu, a Čína popírá emancipaci jednotlivého člověka, hlavní cíl socialismu, tím, jaké prostředky používá, obě země zneužívají přitažlivosti

Argentina: FaSinPat patří legálně lidem


Pracující okupované keramičky FaSinPat (dříve Zanon) v Argentině, vyhráli uplynulý týden mnohaletou bitvu o legalizaci vyvlastnění továrny a správy samotnými pracujícími. FaSinPat je v rukou pracujících již od roku 2001, několikrát čelil násilnému vyklizení a stal se jednou z největších obsazených továren. Továrna je anarchistickými organizacemi po celém světě zmiňována jako příklad samosprávy pracujících, bez managementu a bez šéfů.

Projekty na stejné vlně Zde několik odkazů a video ukázek pro inspiraci :-)

"Living in Community" by Phillip Davis

Within Reach - Emerald Earth Sustainable Community Tour

cookingupastory
Food Network: Community Supported Agriculture

Short Clip: S.U.F. on May Day 2009

The S.U.F. is Swedish Anarcho-syndicalist Youth Federation, (in Swedish, Syndikalistiska Ungdomsförbundet) is a youth-based group in Sweden that supports anarcho-syndicalism.

Inspiration also came from the anarcho-syndicalist union Central Organisation of the Workers of Sweden (or the S.A.C.). From just three groups in 1993 it grew rapidly and today it is a nation-wide federation made up of around 25 local groups throughout the entire country, and several committees active within the federation. They publish a magazine called Direkt Aktion and a monthly internal paper called Storm.

Nonsensical Economy & Champion Greenbacks

by Jesse Wolf Hardin

www.animacenter.org

moneytoburn.jpg

I never gave much thought to money in my life, and usually vilified it in my mind when I did. To this day, we live entirely on sporadic donations and a very few article sales, have no savings and prefer barter. That said, money has never seemed plentiful enough to waste. Yet looking at how our economy functions and what incentives our government offers, you’d think money was to burn.

Frankly, there’s something wrong with an economic system that depends on a constant increase in production, spending and debt just to avoid complete collapse. Here’s how it works, just is case you didn’t fully understand: The economy suffers even if we spend and produce the same, exactly the same amount as the year before

Occupation Day 12: Negotiations Stop, Rallies to Continue



Submitted by haloka on Tue, 08/18/2009 - 13:08


Talks broke down between Rosemary Williams and the companies preventing her from owning her home, organizers revealed Tuesday at 3138 Clinton Ave. But plans were also announced about how the eviction resistance will continue.

The offer from GMAC and Aurora Loan Services - two of the plethora of companies in the picture (a hard-to-follow flowchart was handed out on Tuesday) - was for Williams to rent the home, reportedly at $850 a month, for a mere 12-month period with no option to buy and no guarantees against a future rent increase. Without the deed to the property that she says she's paid for "a million times over," Williams considers the deal unacceptable. Cheri Honkala called it "really not an offer." As such, although fears of a raid don't seem to be on people's minds, a 24-hour presence at the home is still being maintained.

INTERNATIONAL LABOUR-KOREA: ANALYSIS OF THE SSANGYONG MOTORS FACTORY OCCUPATION:

Thursday, August 20, 2009



The factory occupation at the Ssangyong Motors factory has ended (this time for real), with the final eviction of the occupying workers. The repercussions have yet to be fully played out. Here is an analysis of the occupation from the pages of LibCom, and I have to say that I agree with the author. Factory occupations are becoming an essential tool for workers to win their rights when faced with intransigent management, but they are far more likely to be successful if their struggle is generalized, both in the local community, nationally and internationally. One cannot always shift the blame to pusillanimous "union leaders". In the end ordinary people have to understand the need for publicity and generalization when they are faced with such situations. Networks of solidarity simply have to be built through the initiative of ordinary workers. Relying on representatives is just as fatal in a workplace dispute as it is in politics. Here's the story.
ILILILILILILILIL

How to be a Freegan

Becoming a freegan requires a major adjustment in lifestyle and attitude. Freeganism is a type of living that involves using less of some things, and more of others. Specifically, less new, less waste, less packaging, less energy, and less work, with more sharing, more foraging, and more eco-friendliness in living. In general, being a freegan means you practice living a rather anti-consumerist lifestyle.

čtvrtek 20. srpna 2009

Jean Grave : Egoismus – altruismus

/ Moderní Revue 1895/96, sv.3, s. 125 /


(…) Ne, jednotlivec nemá přijímati omezení ve svém vývoji, nemá snášeti jha autority, budiž jakoukoliv záminka, jež se podpírá. On sám je schopen posouditi, čeho má potřebu, čeho je schopen, co by mu mohlo býti škodlivo. Až pochopí dobře, co platí, pochopí, že každý jednotlivec má svou osobní hodnotu, že má právo na stejnou volnost, na stejnou expanzi. Znaje zjednati si úctu pro svou individualitu, naučí se míti v úctě individualitu ostatních.

Lidem je se naučiti, jako nemají snášeti autority nikoho, že nemají práva vnucovati své autority. Že zlo učiněné jinému, může se obrátiti proti útočníku. Soudnost musí dáti pochopiti jednotlivcům, že síla, vynaložená k odnětí jinému jednotlivci části jeho požitku, je stejně ztracena pro oba soupeře.

(…) Člověk není andělem, který se neprávem vytýká anarchistům, že jej vymyslili, není však rovněž dravým zvířetem, jež by rádi ukázali přívrženci autority. Člověk je zdokonalitelný tvor, jenž má své vady, ale také své přednosti: utvořte sociální stav, jenž mu dovolí užití těchto předností, omezí tyto vady anebo způsobí, že jejich uvedení v kon přivodí svůj vlastní trest. Učiňte především, aby tento sociální stav nesnesl zařízení, kde by tyto vady mohly nalézt zbraní, aby potlačily ostatní, a uzříte, jak si lidé navzájem dovedou pomáhati bez přinucovaní síly.

Report: Repression allowed, resistance denied





A new report by the Palestinian prisoner support and human rights association Addameer exposes the Israeli authorities’ suppression of popular resistance against the Apartheid Wall.

stw

středa 19. srpna 2009

Za nový svět Souhrnné prohlášení

Ještě nikdy v dějinách nestálo lidstvo před tak vzrušujícími perspektivami, nemohlo využívat tak slibné prostředky vědy a technologie. Náš výrobní a inovační potenciál nebyl dosud nikdy na tak vysoké úrovni. Ještě nikdy jsme neměli k dispozici tak velké možnosti, jak zvládnout svůj vlastní osud a řídit své vlastní dějiny.

Tomu by mělo logicky odpovídat období pokroku, dynamiky, optimismu. Paradoxně ale žijeme ve znepokojivém světě. Strach, úzkost a obavy ovládají realitu a zatemňují obzory.

Pod vlivem dominantní mocnosti s černobílým viděním světa vzniká bezprostřední hrozba války, která může jen prohloubit trhlinu mezi Severem a Jihem, už nyní tvrdě rozdělenými demarkační čarou mezi bohatými a chudými. To vytvoří další živnou půdu pro frustrace, tmářství, různé integrismy a nenávisti, ze kterých už nyní vyrůstá terorismus. Jedna za druhou přicházejí ekologické hrozby a katastrofy, včera předvídatelné a dnes už zcela zřejmé; světové veřejné statky, které tvoří naše životního prostředí, jsou namísto ochrany sprostě obětovány zákonu zisku. Totéž platí o životech milionů žen a mužů trpících léčitelnými nemocemi, které ale nadvláda peněz odsuzuje k smrti.

Na všech stranách narůstá nerovnost: exploze světového bohatství je doprovázena bídou. Každé čtyři vteřiny zabije na naší planetě hlad jednoho člověka. Mladé země, které vstoupily do hry ekonomické modernizace, zažily bezprecedentní finanční krize, často s katastrofickými důsledky pro vlastní obyvatelstvo. V nejvíce zvýhodněných zemích pak zákon bezuzdné konkurence a výlučné honby za ziskem narušuje sociální soudržnost a institucionální rámec regulace. Na všech stranách narůstá nejistota: na ulici stejně jako na našich talířích, v práci stejně jako v důchodu.

Tvrdili nám, že směřování celého světa k tržnímu hospodářství a demokracii znamená konec dějin. Že nám otevře cestu do světa štěstí, v němž dialog a obchodní výměna zajistí trvalý mír. Vysvětlovali nám, že chudoba bude ustupovat úměrně tomu, jak se budou po celém světě šířit nejlepší technologie a nejefektivnější způsoby výroby. Nyní ale stojíme tváří v tvář opakovaným hospodářským a finančním krizím ve světě neschopném zaručit přístup k vodě pro více než miliardu jedinců, ve světě, který nedokáže odstranit hladomor v nejchudších zemích ani nezaměstnanost a chudobu v těch nejbohatších...

Kde je tedy chyba?

ALF zaútočila na majetek profesora

ALF zaútočila na majetek profesora
(Stephanie Vatz, New University Irvine, 10. srpna 2009)

Aktivisté z American Liberation Front se přihlásili k posprejování tří aut patologa prof. Micheala Selsteda působícího na Univerzitě Kalifornie, z 10.července 2009 a k napsání nápisu Vrah na vrata jeho garáže. Selsted se na Univerzitě zabývá výzkumem imunologie, ve kterém se v univerzitních laboratořích provádí testování na zvířatech.
ALF je organizací bojující za zastavení testování na zvířatech. Ve svém boji užívá technik sabotáže a přímého osvobozování zvířat. Disponuje velmi efektivním systémem, je organizovaná do samostatných skupin jednotlivců, kteří buď přímo zvířata z laboratoří osvobozují nebo sabotují vivisektory. To, co je posiluje, je neexistence hlavní autority. Bez centrálního vedení je mnohem těžší je dopadnout. Selsteda ve svém prohlášení označili za “vivisektora, který si svůj majetek vykoupil krví mučených, nevinných zvířat, vystavovaných jeho sadistickým metodám.”

Jerry Vlasik, tiskový mluvčí North American Animal Liberation, která vystupuje jménem ALF, k tomu uvedl: “Laboratoře UCI (Institutional Animal Care and Use Committee) oficiálně připouštěli testování na myších a krysách, skutečnost je ale taková, že využívají i primáty”. Vlasik sám byl v minulosti vivisektorem a k tématu řekl: “Vím, jak zbytečné a neefektivní je testování na zvířatech. Jediné, co přináší, jsou peníze do kapes lidí jako je Michael Selsted, které kvůli testování dostává Univerzita. Existují ale mnohem efektivnější alternativity k léčení nemocí než je mučení zvířat.”

více v angličtině na: ..: newuniversity.org :.

Read more: http://czechtek.bloguje.cz/804023-animal-liberation-front-se-prihlasila-k-prime-akci-proti-univerzitnimu-vivisektorovi-newuniversity-org.php#ixzz0OegZOYO6

Týden nepřizpůsobivosti 12.-19. září 2009 – akce každý den.

úterý 18. srpna 2009

Monday Music Video: Bella Ciao, for the Persian Awakening

od The Insurrectionary People's Picture Show Theater od autora Transcona Slim
From June to Augest, the people of Iran rattled the chains of oppression that bind them. While the movement was anything but revolutionary, I think that any movement that challenges the anti-Semites Islamic fascists and reactionary Mullahs in favor of greater freedom is one worth supporting.

This is an old Italian anti-fascist song, with a slide show of those involved in the insurrection and lyrics.

Sociálna ekonomika - odpoveď na krízu?

od JeToTak.sk od autora Yan de Kerorguen
Zmieriť ekonomiku a spoločnosť. Tento princíp, ktorý je už dlhé roky ústredným motívom sociálnej ekonomiky, dnes začína byť v móde. V kontexte chronického zlyhania finančného kapitalizmu, individualistických prístupov s krátkodobými výhľadmi sú duch spolupráce, vzájomnosť a asociatívnosť čoraz väčšmi žiadané.

Záchrana Moses: Samička paviána, ktorú väznili v cirkuse

Na nový rok, päť minút pred dvanástou, keď boli všetci pracovníci cirkusu Circo Roma Dola - vtedy postavený v San Sebastian de Los Reyes v Španielsku - v stane, kde oslavovali začiatok roku 2009, traja jednotlivci vstúpili do prívesu, kde sa v klietke nachádzal pavián zotročený cirkusom. Pavián bol odstránený zo svojej klietky, zanechávajúc tak to, čo bolo jej väzením celé roky.

Tento pavián, ako všetky ostatné zvieratá, ktorým naďalej dominujú ľudia v rôznych sférach, si zaslúžil byť slobodný a tešiť sa zo svojho života bez toho, aby bola využívaná pre zábavu iných na jej úkor. Jej záchrana bola činom spravodlivosti a solidarity voči nej.

Video nájdeš tu:
http://www.youtube.com/watch?v=6KoJJD6EmNM

EMPOWERMENT BASEMENT SHOW! Aug 27, 9PM


OPEN 7-10PM sun-thu 636 Queens Ave. London


EMPOWERMENT BASEMENT SHOW! Aug 27, 9PM
Picture
FUNDRAISER FOR GUELPH OLD GROWTH LEGAL FUND!
http://hcbpoccupation.wordpress.com

with performances by:
Testament
Illogik
Hidden Rhelm
Abrupt
Plutocralypse now!
Pressure drop
and more...



Please bring a 3-5$ donation for the legal fund!

neděle 16. srpna 2009

Russia: Manifesto of Autonomous Action

WHO ARE WE?

Autonomous Action – it is a community of people, for whom “freedom without Socialism is privilege and injustice, and Socialism without freedom is slavery and brutality”. We consider that the most important thing in life are not the consumption of goods, making a career, reaching positions of power and making money, but creativity, real human relations and personal liberty. All of us, be it workers and the unemployed people, students and pupils, employees and marginal elements, have one common unifying element – to protest against any power of a man over another man, state, capitalism and officially spread bourgeois “culture”. A desire not to be a willful nut in the mechanism of the System – to collectively resist it, to demand free self-realisation.

Direct action against evictions & foreclosures in Mpls

Posted by ludditerobot under Activism, Housing, Minnesota

The eviction/foreclosure resistance movement in the Twin Cities is strong and growing. It represents not only the spreading of direct action tactics against corporate greed, but also a rare and important development in community solidarity.

As nearly anyone in Minneapolis, and quite a few outside of the area, knows, a person named Rosemary Williams has become something of a touchstone for this resistance.

Various Artists - [2006] - About Time To Go Vegan

INFO:
http://en.wikipedia.org/wiki/Veganism
http://www.vegansociety.com/home.php
http://www.vegan.org/
http://veganhealth.org/
www.michalkolesar.net
www.realita.tv
www.tofuethic.blogspot.com
www.vegan.cz

Evropa i Česko ve vážných obtížích: je to důsledek selhávání levice

Milan Sova

Permanentní volební kampaň co nevidět začne přecházet do horké fáze, vůbec ale nechci komentovat opakované a záhy po volbách odsunuté sliby stran. Naopak, chtěl bych s odstupem vrhnout pohled a nabídnout úvahu o tendencích v politickém vývoji. Skělou úvahu o tom, co se stalo v ekonomické sféře euroatlantické společnosti za poslední dohlednou dobu asi třiceti let, kterou dost současníků pamatuje, napsal už sociolog Jan Keller v Právu (Salon 30. dubna 2009: “Na plný plyn. Ale kam?”)

Úvahami na rozhraní filosofie a politiky o škodlivosti antikomunismu přispívá Václav Bělohradský (Právo 18. července 2009), tady ale nejsem přesvědčen o průkaznosti této argumentace: český salónní antikomunismus po vzoru bývalého prezidenta Havla vlastně není skutečná rétorika polarizace společnosti, pouze ho Topolánek obratně používá jen k tomu, aby získal od ČSSD ujištění, že plnění svého programu nemyslí vážně: fungovalo to od Kalouska v době Špidly a s pochvalou všech publicistů, funguje to stále i nyní.

A tak se čištění Augiášova chléva od dob akce "čisté ruce" k problémům "pozitivní a negativní motivace" stále zahrává oboustranně do autu, korupce se hladce přesunula od privatizace státních podniků a provizí za nesplatitelné úvěry z bank ke schvalování projektů na krajské a obecní úrovni a k provizím za hospodaření s eurofondy.... na náhubkovém zákonu se české politické elity nakonec shodnou, to je podstatný rys současnosti: antikomunismus bude používán nadále od každého představitele pravice, ať už to je Havel, Vondra, Schwarzenberg, Kalousek, Cyril Svoboda nebo Bursík a jeho věrní, pokud jim bude Paroubek opakovaně skákat na špek.

Soudný den - pro a proti

KD│ Dva významní podnikatelští magnáti, z multimiliardářské ligy a se zájmy po celém světě, se pod podmínkou anonymity shodli, že to nejhorší nás teprve čeká. Ameriku podle nich zasáhne ještě jeden úvěrový šok - a miliony pracovních míst už se nevrátí, napsal pro Washington Times Arnaud de Borchgrave.

Hovořili o současné globální finanční a ekonomické krizi. Oba věří, že další úvěrová krize je na spadnutí a nynější optimismus je jednoduše přestávkou před dalším poklesem. Předpovídají růst nezaměstnanosti někam k 15% a v roce 2010 velké sociální posuny. "Jsme zhruba tam, kde byla Británie v roce 1968," řekl jeden z těchto boháčů. Premiér Harold Wilson se tehdy rozhodl zříci všech britských závazků na východ od Suezského průplavu. To zahrnovalo mj. celý Perský záliv. Britští zvláštní agenti a policisté, průzkumné jednotky Trucial Oman Scouts - to vše stálo ročně 40 milionů dolarů. Zatímco britské impérium i všechna ostatní odnesl čas, na jejich troskách rostlo americké globální impérium a po zhroucení východního bloku v roce 1989 se jeho moc zdála bezkonkurenční. Dva magnáti, kteří si nepřáli být jmenováni, však dnes souhlasí s rostoucí částí amerického obyvatelstva, která je přesvědčena, že si Amerika astronomické náklady na impérium už nemůže dovolit.

sobota 15. srpna 2009

Zdraví na prodej

lidé bez stále nových léků přežijí, farmaceutický průmysl však ne... dokument s českými titulky.

Zastavme trápenie zvierat v cirkusoch - VIDEO

Nové video "Zastavme trápenie zvierat v cirkusoch", ktoré vydala organizácia Animal Defenders International, je plné dôkazového materiálu o týraní zvierat v cirkusoch zozbieraného po celom svete vrátane deviatich cirkusov z USA. Pozrite si toto šokujúce video! A šírte ho ďalej, aby aj vaši známy vedeli, prečo nemajú navštevovať cirkusy.

Video nájdete tu (aj s výberom slovenských tituliek):
http://www.archive.org/details/Stop_Circus_Suffering_USA

pátek 14. srpna 2009

Nádherná zelená

Jak by vypadala společnost, ve které lidé žijí v klidu a míru? Zatímco převládající počet sci-fi filmů i románů je katastrofických, tento francouzský film z roku 1996 to bere z opačného, tedy pozitivního konce: jak by vypadal život na planetě, kde se všichni respektují a mají rádi, a jak by vypadalo setkání člověka z téhle ideální společnosti se společností naší, současnou?
http://blog.baraka.cz/2009/07/nadherna-zelena/

INTERNATIONAL ANARCHIST MOVEMENT-WARSAW:

WARSAW TENANTS FIGHT BACK:
The struggle against landlords (the public as well as the private ones) is an integral part of anarchism. Here's an item about recent actions in Warsaw, Poland. It was originally published in English language form at the ZSP Warsaw Blog. It came to Molly's attention via the A-Infos website. The main website of the Polish anarcho-syndicalist ZSP (Polish Union of Syndicalists) is HERE.
@@@@@@@@@@

A Cow At My Table (1998)

INFO:
Flying Eye Productions, Canada, English, 90 min.
http://en.wikipedia.org/wiki/A_Cow_at_My_Table
http://www.all-creatures.org/book/r-cowtable.html
-Buy this movie-

(en) Weaving together interviews with animal rights activists, agribusiness representatives, and animal welfare experts with archival and documentary footage (including some very disturbing slaughter house scenes), Jennifer Abbott has produced an extraordinarily compelling, powerful and visually stunning feature documentary. A Cow at My Table presents a story which is far more complex than one with only two sides: It is a profound and intelligent look at animals, meat, & culture.

středa 12. srpna 2009

Marxova teorie společnosti

Tento text vyšel v knize Michaela Hausera „Prolegomena k filosofii současnosti“ (Filosofia, Praha 2007, s. 31-79). Kniha se zaměřuje na základní krizové body postmoderní současnosti (ekologickou krizi, omezování demokracie, rozklad subjektu) a chápe je jako impulsy k obnově (materialistické) filosofie. Autor se věnuje Marxovi, Adornovi a Kosíkovi, aby ukázal jejich význam pro pochopení dnešní situace. Seznamuje nás zároveň se současnou levicovou filosofií s Jamesonem, Mouffovou, Žižkem, ale také se Sorosovou kritikou neoliberálního kapitalismu. Postmodernismus autor vykresluje jako hegemonickou kulturu s mnoha paradoxy: Nevytváří postmodernismus se svou skepsí a nihilismem nakonec půdu fundamentalismu? Není právě proto zapotřebí oživit perspektivu jiného světa, jak to naznačuje pozdní Derrida?

Geny, memy a třetí replikátor

12.08.09

Britská psycholožka Susan Blackmoreová, mj. autorka česky vyšlé knihy Teorie memů, přišla s představou, že po genech a memech se na světě objevil třetí replikátor – informace kopírované v elektronických systémech automaticky, bez pomoci člověka.

Dějiny jako velké zapomnění

Srpen 10, 2009 ·

Otevřený dopis redakci Právo

Jeden z dokumentů Charty 77 vydaný v době komunistické nesvobody roce 1984, příznačně nazvaný „Právo na dějiny“, popisuje tehdejší totalitní manipulaci s dějinami a snahu režimu zbavit člověka historické zkušenosti jako dobu „velkého zapomnění“.
Tento dokument byl motivován i vzdorem proti mýticky „nehybné“ struktuře času v totalitních režimech, která jak říká M. Eliade, funguje jako „stroj času“, kde se nic „neděje“, protože základní struktura času včetně mytologických postav je neměnná.
...
Gottův sebemýtus pěstovaný jak v době normalizace, tak i v současnosti, totiž neřeší, ale ani nevysvětluje, jak může jít dohromady upřímné přání po normalizaci a zároveň i upřímný lidský cit, lásku a víru v dobro.
Jenže právě toto je charakteristické pro mýtus, který nemůže nic řešit, ani nic vysvětlovat – protože v dějinném normalizačním konceptu „Velkého zapomnění“ neexistují ani otázky, ale ani rozpory.
K. Gott nebyl v minulosti příznivcem „práva na dějiny“, a není jím zjevně ani dnes, neboť mu vyhovuje koncept mytologického pojetí dějin, který je založen na mystifikaci.

...

daniel pinchbeck 2012


Will the Cops Raid Rosemary's? Spirits High Despite Threats on 5th - Now 6th - Day of Occupation



UPDATE 5am Wednesday - Mostly calm night - few cop drive-bys. "You're the quietest party in the neighborhood," said one. Many folks still at house, spirits good but vigilant!

4pm Tuesday--Dozens of supporters are still occupying Rosemary Williams' home at 3138 Clinton Avenue, even after a police raid appeared imminent earlier today. This morning, Williams' lawyer received an offer from GMAC: pay $5,000, or we'll send in the cops at noon. Williams refused to budge. So too, apparently, did the mortgage companies and city officials. A cancelled rally at the mayor's office led to a presence of 75 people at its height at the house, and the cops have so far decided to stay away, save a few drive-bys. Major media including CNN were at the house earlier.

Odborník z NASA vyrazil do ulic a varuje: Zbývá nám 20 let

28. července 2009 9:49
NEW YORK / PRAHA - "Doneslo se nám, že se tu dnes všichni chcete nechat zatknout, je to pravda?" útočila v březnu televizní reportérka na postaršího muže v klobouku, který přišel s davem mladých lidí demonstrovat před washingtonský Kapitol za zavření tepelných elektráren. "To snad ne. Chci jen, aby se začalo jednat," odpověděl muž.

radio interview with loren goldner on ssangyong factory occupation in south kor


ssangyong

Click here to hear an interesting radio interview with American left communist Loren Goldner, who lives in South Korea, on the factory occupation at a Ssangyong car plant in Pyeongtaek which has been maintained for two months in response to huge job cuts. See below for footage of the violent police attempts to smash the mass-sit-in, which workers have organised to resist.

Zvláštní číslo GLJ věnované "lisabonskému nálezu" německého Spolkového ústavního soudu

Naleznete zde.

anti fur videos

Wednesday, August 12, 2009

anti fur videos




kürk karşıtı eylemlilikler ve kampanyalardan kısa videolar..

short videos from anti-fur campaigns and actions..

anlamak için dile ihtiyacınız olmayacağı türden görüntüler / you won’t need a special language to understand!!

indir / download:

http://www.mediafire.com/?nyd4w5y0oni
http://www.mediafire.com/?z4z5w3qcgfj
http://www.mediafire.com/?ne3ujjzjzzm
http://www.mediafire.com/?2zjgmzjdu3t


Thanks: http://anticopyrighttr.wordpress.com/

úterý 11. srpna 2009

Burma: Free Aung San Suu Kyi

protect the human
TAKING ACTION
TOGETHER
FOR HUMAN
RIGHTS

Burma's Shame

Dear Supporter,

Earlier today, the military junta in Burma convicted Aung San Suu Kyi of violating the conditions of her house arrest, after an uninvited man spent two nights there in early May. A jail sentence of three years with hard labour was commuted to a further 18 months of house arrest. This keeps the pro-democracy leader conveniently locked up until after the 2010 elections.

It seems the Burmese authorities are hoping that a sentence shorter than the maximum (5 years) will be seen by the international community as an act of leniency. So it's now vital that we show them that Aung San Suu Kyi's continued imprisonment is both shameful and intolerable.

Act now - email the Burmese authorities and demand human rights for Burma
http://www.amnesty.org.uk/actions_details.asp?ActionID=343
Aung San Suu Kyi has been detained for a total of over 13 of the past 20 years - her latest house detention order had been set to expire on 27 May this year. She should be free - and she should never have been arrested in the first place.

Aung San Suu Kyi is one of 2,150 political prisoners in Burma.

Sincerely,

Kristyan Benedict Signature

Kristyan Benedict
Campaign Manager - Crisis Response and Priority Countries

VYKAŠLETE SE NA AKTIVISMUS

Tento článek je příspěvkem do diskuse o odloučenosti aktivistů od pracující třídy, která se v souvislosti s protesty proti kapitalistické globalizaci rozběhla v Británii. Za svůj výchozí bod bere protikapitalistické demonstrace z 18. června 1999. Stejně snadno jej však lze aplikovat na jakoukoliv nedávnou demonstraci včetně pražských protestů proti MMF. Britský autor píše z hlediska sympatizanta těchto akcí. Domníváme se, že jeho článek stojí za přečtení. Autorova adresa je na konci článku.

Jedním ze zjevných problémů akčního dne 18. června bylo přijetí aktivistické mentality. Tento problém vystoupil do popředí zejména 18. června právě proto, že lidé, kteří se účastnili na organizování akčního dne a lidé, kteří tam toho dne přišli, se snažili překročit tyto meze. Toto není kritika kohokoliv zúčastněného - ale spíš pokus inspirovat úvahy o výzvách, které před námi stojí, jestliže bereme svůj záměr odstranit kapitalistický způsob výroby skutečně vážně.

ODBORNÍCI

"Aktivistickou mentalitou" mám na mysli to, že lidé o sobě uvažují především jako o aktivistech, kteří patří k nějakému širšímu společenství aktivistů. Aktivista se ztotožňuje s tím, co dělá a považuje to za svoji životní úlohu, tak jako zaměstnání nebo kariéru. Stejným způsobem se někteří lidé budou identifikovat se svým povoláním lékaře nebo učitele a místo něčeho, co prostě náhadou dělají, se z toho stává zásadní část jejich sebehodnocení.

Aktivista je specialista nebo odborník na společenskou změnu. Uvažovat o sobě jako o aktivistovi znamená považovat se, ve vašem poznání potřebnosti společenské změny, ve znalostech jak jí dosáhnout a ve vedení nebo čelním postavení v praktickém boji za tuto změnu, za jaksi privilegovaného nebo vyspělejšího než ostatní.

Aktivismus, stejně jako všechny odborné úlohy, má svůj základ v dělbě práce - jedná se o specializovaný, odloučený úkol. Dělba práce je základem třídní společnosti, přičemž základní dělba je na duševní a manuální práci. Dělba práce funguje, například, v medicíně nebo školství. Místo toho, aby byly léčení a vychovávání dětí společnými vědomostmi a úkoly, na nichž se podílí každý, stávají se tyto vědomosti specializovaným vlastnictvím lékařů a učitelů - odborníků, na něž musíme spoléhat, že budou tyto věci za nás dělat. Odborníci si žárlivě střeží své dovednosti a zahalují je tajemstvím. Lidé se tak udržují separovaní a oslabení a upevňuje se tak hierarchická třídní společnost.

Dělba práce nutně znamená, že jedna osoba přijímá nějakou úlohu jménem mnoha dalších, kteří se této povinnosti vzdávají. Separace úkolů znamená, že druzí pěstují vaše jídlo, vyrábí vaše šaty a dodávají vám elektřinu, zatímco vy provádíte společenskou změnu. Aktivista je odborník, a proto předpokládá, že druzí lidé nedělají nic, aby změnili svůj život a tak cítí povinnost nebo zodpovědnost dělat to za ně. Aktivisté se domnívají, že kompenzují nedostatek aktivity druhých. Definovat se jako aktivisté znamená definovat naše činy jako činy, které přinesou společenskou změnu, čímž přehlížíme činnost tisíců a tisíců ostatních neaktivistů. Aktivismus se zakládá na mylné představě, že jsou to pouze aktivisté, kdo utváří společenskou změnu - kdežto, samozřejmě, neustále probíhá třídní boj.

FORMA A OBSAH

Napětí mezi formou "aktivismu", v níž se naše politická aktivita objevuje a jeho čím dál radikálnějším obsahem za posledních pár let jedině roste. Spousta lidí, kteří se účastnili na 18. červnu, jsou "aktivisté", kteří vedou "kampaň" na nějaké téma. Politický pokrok, k němuž za posledních pár let na aktivistické scéně došlo, vedl ke stavu, kdy řada lidí přešla od monotématických kampaní proti konkrétním firmám nebo konkrétnímu vývoji k poněkud chybně definované, nicméně slibné, protikapitalistické perspektivě. Jenže, i když se obsah kampaňové aktivity změnil, forma aktivismu zůstala stejná. Takže, namísto toho, abychom si to rozdávali s Monsantem a šli okupovat jeho sídlo, vidíme teď za tuto jednu stránku kapitálu představovanou Monsantem a tak vyvíjíme "kampaň" proti kapitalismu. A co jiného jít okupovat než to, co považujeme za sídlo kapitalismu - finanční City?

Naše metody práce jsou stále stejné, jakobychom si to rozdávali s konkrétní korporací nebo vývojem a to i navzdory skutečnosti, že kapitaliosmus vůbec není to stejné a způsoby, kterými můžete položit konkrétní jsou absolutně odlišné od způsobů, kterými můžete položit kapitalismus. Například, kampani rázně vedené aktivisty za práva zvířat se podařilo zničit jak šlechtitele psů Consort tak šlechtitele koček Hillgrove Farm. Oba podniky byly zruinovány a šly do konkursu. Podobně kampani vedené proti mazaným vivisektorům Huntingdon Life Sciences se povedlo snížit hodnotu jejich akcií o 33%, ale firmě se povedlo přežít, protože zahájila v City zoufalou public relations kampaň, aby zvýšila ceny. Aktivismus může velmi úspěšně položit nějaké podnikání, jenže k položení kapitalismu bude potřeba mnohem víc než prostě rozšířit tento druh činnosti na každé podnikání a každý sektor. Podobně konečným výsledkem toho, že se aktivisté za práva zvířat zaměřili na řeznictví, bude pravděpodobně to, že pomohou supermarketům zavřít všechna malá řeznictví, čímž napomohou konkurenčnímu procesu a "přirozenému výběru" na trhu. A tak se aktivistům často povede zničit jedno malé podnikání, zatímco posílí kapitál celkově.

Něco podobného platí pro protidálniční aktivismus. Protidálniční protesty v širokém měřítku vytvořily příležitosti pro celý nový sektor kapitalismu - zabezpečení, ostraha, specialisté na tunely a šplhání, odborníci a konzultanti. Jsme teď jedním z mnoha "tržních rizik", které je třeba vzít při uzavírání dálničního kontraktu v úvahu. Možná jsme skutečně pomohli vládě tržních sil tím, že jsme vytlačili firmy, které jsou nejslabší a nejméně schopné vyrovnat se s tímto vývojem. Protiprotestní konzultantka Amanda Websterová říká: "Nástup protestního hnutí fakticky skýtá tržní výhodu těm smluvním stranám, které ji dokážou efektivně zvládnout." Opět, aktivismus může položit podnikání nebo zastavit dálnici, ale kapitalismus pokračuje vesele dál a to jedině silnější než dříve.

Tyto věci jsou rozhodně znamením, pokud nějaké potřebujeme, že k tomu, abychom se pustili do kapitalismu, potřebujeme nejen kvantitativní změnu (víc akcí, víc aktivistů), ale i změnu kvalitativní (potřebujeme nalézt nějaké efektivnější formy práce). Zdá se, že nemáme moc velkou představu, co můžeme k položení kapitalismu vlastně potřebovat. Jakoby bylo potřeba dosáhnout jen toho, že jakási kritická masa aktivistů obsadí kanceláře a pak budeme mít revoluci…

Forma aktivismu byla zachována, i když se obsah této činnosti dostal za formu, která jej obsahuje. Stále uvažujeme v těchto pojmech: my jsme "aktivisté", děláme "kampaň" na nějaké "téma" a protože jsme aktivisté opírající se o "přímou akci", půjdeme a "uděláme akci" proti našemu terči. Metoda kampaní proti konkétnímu vývoji nebo jednotlivým firmám se přenesla na tuto novou věc útoku proti kapitalismu. Pokoušíme se rozdat si to s kapitalismem a přitom si naši činnost konceptualizujeme ve zcela nepatřičných pojmech, kdy využíváme metodu práce vhodnou pro liberální reformismus. Takže dostáváme bizarní podívanou "akce" proti kapitalismu - což je absolutně nepatřičná praxe.

ÚLOHY

Úloha "aktivisty" je úloha, kterou přijímáme stejně jako úlohu policisty, rodiče nebo kněze - zvláštní psychologická forma, kterou používáme k definování nás samých a našeho vztahu k druhým. "Aktivista" je specialista nebo odborník na společenskou změnu - jenže čím víc lpíme na této úloze a představě o tom, kým jsme, tím víc vlastně zdržujeme změnu, po níž toužíme. Skutečná revoluce bude zahrnovat vymanění se ze všech předem vytvořených rolí a zničení veškerého odbornictví - vezmeme si zpátky naše životy. Převzetí kontroly nad naším osudem, které je aktem revoluce, bude zahrnovat vytvoření nových "já" a nových forem interakce a společenství. "Odborníci" na cokoliv to mohou jedině brzdit.

Situacionistická internacionála vyvinula přísnou kritiku úloh a zejména úlohy "militanta". Jejich kritika směřovala hlavně proti levičáckým a sociálně demokratickým ideologiím, protože se střetávali hlavně s nimi. Ačkoliv tyto formy odcizení pořád existují a jsou běžně k vidění, v našem konkrétním prostředí se častěji střetáváme s liberálním aktivistou než s levičáckým militantem. Nicméně oba sdílí řadu společných rysů (což samozřejmě není nijak překvapivé).

Situacionista, Raoul Vaneigem, definoval úlohy takto: "Stereotypy jsou dominantními obrazy každého období…Stereotyp je model úlohy; úloha je modelovou formou chování. Opakováním nějakého postoje se vytváří úloha." Hrát nějakou úlohu znamená kultivovat své vystupování na úkor všeho autentického: "podléháme svodům vypůjčených postojů." Jakožto ti, kdo hrají nějakou úlohu, přebýváme v neautentičnosti - své životy redukujeme na sérii různých klišé - "rozbíjíme (svůj) den na řadu póz, které jsme si více méně nevědomky zvolili ze škály dominantních stereotypů." Tento proces funguje už od prvních dnů protidálničních protestů. U Twyford Down po Žluté středě v prosinci '92 se tisk a média zaměřily na Kmen Dongasů a dreadový kontrakulturní aspekt těchto protestů. Ten původně rozhodně nepředstavoval převažující prvek - u vystěhovávání byla například i velká skupina trampů. Ale lidé, které k Twyfordu přilákalo mediální pokrytí, si mysleli, že každá osoba tam má dready. Efektem mediálního pokrytí bylo to, že "obyčejní" lidé zůstali mimo a objevilo se víc kontrakulturních týpků s dready - čímž se snižila různorodost protestů. Nedávno došlo k něčemu podobnému ve způsobu, kterým lidé přilákaní na dějiště protestů pokrytím Swampy, které viděli v TV, začali ve svém vlastním životě replikovat postoje, které média prezentovaly jako charakteristické pro úlohu "ekoválečníka".

"Tak jako je pasivita konzumenta aktivní pasivitou, tak spočívá pasivita diváka v jeho schopnosti osvojit si úlohy a hrát je podle oficiálních norem. Opakování obrazů a stereotypů nabízí soubor modelů, z nichž si má každý vybrat svoji úlohu." Úloha militanta nebo aktivisty jen jednou z těchto úloh a v tom spočívá - navzdory veškeré revoluční rétorice, která je s touto úlohou spojena - její konečný konzervativismus. Údajně revoluční činnost aktivisty je jednotvárnou a neplodnou rutinou - neustálým opakováním několika málo akcí, které nemají žádný potenciál něco změnit. Aktivisté by změně pravděpodobně vzdorovali, kdyby přišla, protože by narušila pohodlnou jistotu jejich úlohy a ono malou útulnou skulinku, kterou si pro sebe vyhrabali. Stejně jako odboroví bossové i aktivisté jsou věčnými zástupci a zprostředkovateli. Stejně jako by odboroví předáci byli proti tomu, aby jejich pracující ve svém boji skutečně uspěli, protože by tím přišli o práci, ohrožuje úlohu aktivisty změna. Revoluce nebo i jakýkoliv skutečný pohyb tímto směrem by aktivisty fakticky pěkně rozházel, protože by je připravil o jejich úlohu. Kdyby se každý stal revolucionářem, tak už nebudete tak zvláštní, že ano?

HRAJEME TO

Tak proč se chováme jako aktivisté? Prostě proto, že je to pohodlná zbabělá volba? Je snadné upadnout do úlohy aktivisty, protože ta zapadá do této společnosti a nezpochybňuje ji - aktivismus je akceptovanou formou disentu. Dokonce i tehdy, když - jako aktivisté - děláme věci, které nejsou akceptovatelné a jsou nezákonné, sama forma aktivismu, to, že je jako povolání - znamená, že je v souladu s naší psychologií a naší výchovou. Má jistou přitažlivost právě proto, že není revoluční.

NEPOTŘEBUJEME ŽÁDNÉ DALŠÍ MUČEDNÍKY

Klíčem k pochopení úlohy jak militanta tak aktivisty je sebeobětování - obětování sama sebe oné "věci", která je považována za oddělenou od "já". To samozřejmě nemá se skutečnou revoluční činností, která představuje uchopení "já", nic společného. Revoluční mučednictví doprovází identifikaci nějaké věci odloučené od vašeho vlastního života. Akce proti kapitalismu, která kapitalismus identifikuje jako něco "tam venku" v City, je zásadně pomýlená - skutečná moc kapitálu je právě tady v našem každodenním životě. Každý den znovu obnovujeme jeho moc, protože kapitál není věc, ale společenský vztah mezi lidmi (a tak i třídami) zprostředkovávaný věcmi.

Samozřejmě, že nenaznačuji, že každý, kdo se účastnil na 18. červnu, se stejnoměrně podílí na přijímání této role a sebeobětování, které ji doprovází. Jak jsem řekl výše, 18. červen problém aktivismu obzvláště zviditelnil právě proto, že se jednalo o pokus vymanit se z těchto úloh a našich normálních způsobů práce. Většina z toho, co tu načrtávám, je "scénář pro ten nejhorší případ", k čemu může úloha aktivisty až vést. Podle toho, do jaké míry jej dokážeme v našem hnutí rozpoznat, budeme vědět, kolik práce nám ještě zbývá.

Aktivista z politiky dělá neplodný stereotyp a odhání tak lidi od ní, ale tahle úloha ničí i samotného aktivistu. Úloha aktivisty navzájem odděluje cíle a prostředky: sebeobětování znamená vytváření rozdílu mezi revolucí jako láskou a radostí v budoucnu, ale povinností a rutinou dnes. Aktivistickému světonázoru dominuje vina a povinnost, protože aktivista nebojuje sám za sebe, ale za separovanou věc: "Všechny věci jsou stejně nelidské."

Jako aktivista musíte popírat své vlastní touhy, protože vaše politická aktivita je definována tak, že takové věci se do "politiky" nepočítají. Po zbytek svého života dáváte "politiku" do oddělené škatulky. Je to jako povolání…"politiku" děláte od 9 do 5 a pak jdete domů a děláte něco jiného. A protože je v této oddělené škatulce, "politika" existuje, aniž by byla omezována nějakými praktickými úvahami o účinnosti v reálném světě. Aktivista cítí povinnost dál bezmyšlenkovitě makat ve stejné rutině, neschopný zastavit se nebo uvažovat, protože hlavní věc je, aby byl aktivista pořád zaměstnán a když je to třeba, tak svoji vinu utišuje mlácením hlavou do zdi.

K tomu, když jste revolucionářem, může patřit i to, že víte, kdy máte zastavit a počkat. Může být důležité vědět jak a kdy udeřit, aby byla efektivita maximální, a také jak a kdy NEUDEŘIT. Postojem aktivistů je, "HNED musíme něco udělat!" a zřejmě jej pohání pocit viny. To je naprosto netaktické.

Zrcadlovým obrazem sebeobětování militanta nebo aktivisty je moc odborníka nad druhými - stejně jako u náboženství je tu jakási hierarchie utrpení a licoměrnosti. Aktivista získává moc nad druhými na základě svého vyššího stupně utrpení ("nehierarchické skupiny aktivistů ve skutečnosti tvoří "diktaturu těch nejangažovanějších"). Aktivista používá morální donucování a vinu, aby mohl třímat moc nad ostatními méně zběhlými v teogonii utrpení. Jejich podřizování sebe samých jde ruku v ruce s podřizováním ostatních - všichni jsou otroky "věci". Sebeobětující se političtí aktivisté zastavují svůj vlastní život a svoji vůli žít - to vyvolává hořkost a antipatii k životu, která se pak obrací navenek, aby zadusila všechno ostatní. Jsou to "ti, kdo velice opovrhují životem…, stoupenci naprostého sebeobětování…, jejich životy jsou pokřiveny jejich monstrózním asketismem." Můžeme to vidět v našem vlastním hnutí, například na místě akce, kde se projevuje antagonismus mezi touhou posedět si a užít si a extatickou provinileckou pracovní etikou budování/opevňování barikád a občas také na přehnané vášnivosti s níž se odsuzují "piknikáři". Sebeobětujícího se mučedníka pohoršuje a rozhořčuje, když vidí ostatní, kteří se neobětovávají. Stejně tak, jako když se stejnou žlučovitostí napadne "poctivý pracující" žebráka nebo povaleče, víme, že je to právě protože nenávidí své zaměstnání a mučednictví, které ze svého života udělal a tudíž nesnese vidět, jak si kdokoliv užívá, když on trpí. Musí k sobě do sraček stáhnout všechny ostatní - rovnost utrpení.

Ve staré náboženské kosmologii šel úspěšný mučedník do nebe. V moderním světonázoru se mohou úspěšní mučedníci těšit, že vstoupí do dějin. To největší sebeobětování, ten největší úspěch při stvárnění úlohy (nebo ještě lépe při vymyšlení celé nové úlohy, kterou mohou lidé napodobovat - např. ekoválečník) bude odměněn dějinami - buržoazním nebem.

Stará levice byla poměrně otevřená ve svých výzvách k heroické oběti: "Obětujte se s radostí, bratři a sestry! Pro věc, pro zavedený pořádek, pro stranu, pro jednotu, pro maso a brambory!" Dnes jsou ale tyto výzvy mnohem skrytější: Vaneigem obviňuje "mladé, levičácké radikály," že "vstupují do služeb věci - té "nejlepší" ze všech věcí. Čas, který mají na tvůrčí aktivitu, promarní rozdáváním letáků, vylepováním plakátů, demonstrováním nebo provokováním místních politiků. Stávají se z nich militanti, kteří si fetišizují akci, protože myšlení za ně obstarávají jiní."

To nám zní povědomě - hlavně to o fetišizaci akce. V levicových skupinách mají militanti svobodu pouštět se do nekonečné pylné práce, protože vůdce nebo guru skupiny jim sesílá "teorii", kterou prostě a akceptují a hltají - "stranická linie". S aktivisty opírajícími se o přímou akci je to trochu jiné - akci si sice fetišizují, ale spíš z averze k jakékoliv teorii.

I když tam byl přítomen, nebyl 18. června onen prvek aktivistické úlohy, která spočívá v sebeobětování a povinnosti, nijak významný. Naším problémem je spíš pocit odloučenosti od "obyčejných lidí", k němuž aktivismus nutně vede. Lidé se ztotožňují s nějakou výstřední subkulturou nebo klikou, která představuje "nás" v protikladu k "nim", což jsou všichni ostatní na světě.

IZOLACE

Úloha aktivisty znamená dobrovolnou izolaci od všech lidí, s nimiž bychom se měli spojovat. Když přijmete úlohu aktivisty separujete se od zbytku lidské rasy jako někdo zvláštní a odlišný. Lidé mají sklon uvažovat v první osobě množného čísla (o kom mluvíte, když říkáte "my"?) o nějakém společenství aktivistů a ne o třídě. Například, teď je v aktivistickém prostředí už nějakou dobu populární hlásat "už žádná samostatná témata" a význam "propojování". Avšak řada lidí si to představovala jako "propojování" s ostatními aktivisty a dalšími kampaněmi. 18. červen to poměrně dobře demonstroval, protože veškerá jeho myšlenka spočívala v tom, že ve stejnou chvíli přivede na jedno místo všechny představitele všemožných věcí nebo témat, čímž se dobrovolně degradoval na ghetto správných věcí.

Podobně, nejrůznější komunikační fóra, která nedávno vyrašila po celé zemi - Rebel Alliance v Brightonu, NASA v Nottinghamu, Riotous Assembly v Manchesteru, London Underground atd. - mají podobný cíl: přimět všechny aktivistické skupiny v oblasti, aby spolu mluvily. Neodsuzuji to - vždyť je to základní předpoklad pro každou další akci. Je ale třeba uvědomit si, že je to extrémně omezená forma "propojování". Rovněž je zajímavé, že to, co mají skupiny, které se těchto mítinků účastní, společného, je, že jsou to aktivistické skupiny - čím se vlastně zabývají, je zřejmě až druhořadé.

Nestačí se jen snažit o spojení všech aktivistů z celého světa a nestačí ani usilovat o přeměnu většího množství lidí na aktivisty. Oproti tomu, co si možná někteří lidé myslí, se k revoluci vůbec nepřiblížíme, když se z mnoha a mnoha lidí stanou aktivisté. Někteří lidé zřejmě mají podivný názor, že je potřeba každého nějak přesvědčit, aby se stal tak jako my aktivistou a pak budeme mít revoluci. Vaneigem říká: "Revoluce se provádí každý den a to navzdory a v opozici vůči specialistům na revoluci."

Militant nebo aktivista je specialistou na společenskou změnu nebo revoluci. Tento specialista rekrutuje ostatní pro svoji maličkou sféru specialismu, aby tak zvýšil svoji moc a rozptýlil vědomí své vlastní bezmoci. "Specialista…se přidává, aby mohl přidat další." Tak jako u pyramidového prodejního schématu se hierarchie sama replikuje - jste naverbováni a abyste nebyli na dně pyramidy, musíte naverbovat další lidi, kteří budou pod vámi a ti pak dělají přesně to samé. Reprodukce odcizené společnosti úloh se provádí prostřednictvím specialistů.

Jacques Camatte má ve své eseji O organizaci (1969) vtipnou poznámku, že politická uskupení často končí jako "gangy", které se definují vyloučením - člen skupiny je loajální především skupině a ne boji. Jeho kritika platí především pro myriády levicových sekt a skupinek, k nimž směřovala, ale v menší míře platí i pro aktivistickou mentalitu.

Politická skupina nebo strana nahrazuje sama sebou proletariát a její přežití a reprodukce se stávají tím nejdůležitějším - revoluční činnost se stává synonymem pro "budování strany" a nábor členů. Skupina si myslí, že má jedinečný patent na pravdu a s každým mimo skupinu se zachází jako s idiotem, který potřebuje být vzděláván tímto předvojem. Místo rovnostářské debaty mezi soudruhy dostáváme oddělení teorie od propagandy, kdy má skupina svoji vlastní teorii, kterou drží málem v tajnosti, protože věří, že ze své podstaty méně duševně schopní zákazníci musí být do organizace vlákáni pomocí nějaké populistické strategie a až pak se na ně překvapivě vychrlí politika. Tato nepoctivá metoda jednání s těmi, kdo jsou mimo skupinu, se podobá náboženskému kultu - nikdy vám předem neřeknou, co jsou zač.

Tady můžeme vidět určitou podobnost s aktivismem, protože aktivistické prostředí se chová jako levičácká sekta. Aktivismus jako celek má některé vlastnosti "gangu". Aktivistické gangy často končí jako všetřídní aliance obsahující všechny sorty liberálních reformistů, protože i oni jsou "aktivisté". Lidé se považují především za aktivisty a jejich hlavní loajalitou se stává loajalita ke společenství aktivistů a ne k boji jako takovému. "Gang" je iluzorním společenstvím, které nás odvádí od vytváření širšího společenství odporu. Esencí Camattovy kritiky je útok na vytváření dělby na vnitřek a vnějšek mezi skupinou a třídou. Začínáme o sobě uvažovat jako o aktivistech, kteří jsou separovaní od lidí z pracující třídy a mají odlišné zájmy.

Naše činnost by měla být bezprostředním projevem skutečného boje a ne potvrzením odtrženosti a odlišnosti nějaké konkrétní skupiny. V marxistických skupinách je vlastnictví "teorie" tou nejdůležitější věcí určující moc - v aktivistickém prostředí je to jiné, ale ne zase tak moc. Vlastnictví relevantního "společenského kapitálu" - vědomosti, zkušenosti, kontakty, vybavení atd. - je primární věcí, která určuje moc.

Aktivismus při svém fungování reprodukuje strukturu této společnosti: "Když začne rebel věřit, že bojuje za vyšší dobro, stimuluje se autoritativní princip." Tohle není žádná triviální záležitost - je základem kapitalistických společenských vztahů. Kapitál je společenským vztahem mezi lidmi, který zprostředkovávají věci - základním principem odcizení je, že svůj život žijeme ve službě nějaké věci, kterou jsme sami vytvořili. Jestliže tuto strukturu reprodukujeme ve jménu politiky, která se prohlašuje za protikapitalistickou, prohráli jsme už předem. Proti odcizení se nedá bojovat odcizenými prostředky.

SKROMNÝ NÁVRH

Tohle je skromný návrh, abychom si vyvinuli způsoby práce adekvátní k našim radikálním myšlenkám. Nebude to snadný úkol a pisatel tohoto krátkého kusu nemá o nic jasnější představu jak na to, než kdokoliv jiný. Netvrdím, že bychom měli 18. červen opustit nebo jej napadat, vždyť to byl statečný pokus překročit naše meze a vytvořit něco lepšího, než v současnosti máme. Avšak ve svých pokusech o vymanění se ze zastaralých a opakujících se způsobů práce jasně ukázal pouta, která nás pořád pojí s minulostí. Kritika aktivismu, kterou jsem výše vyjádřil neplatí zcela pro 18. červen. Avšak je tu jisté paradigma aktivismu, které ve své nejhorší podobě tohle všechno, co jsem již nastínil, obsahuje a 18. červen tohle paradigma do jisté míry sdílel. Je na vás, abyste rozhodli do jak velké míry.

Aktivismus je forma, kterou nám částečně vnucuje slabost. Tak jako při společné akci Reclaim the Streets a liverpoolských dokařů se nacházíme v dobách, v nichž je radikální politika často produktem vzájemné slabosti a izolovanosti. Je-li tomu tak, pak možná ani není v naší moci, abychom se vymanili z úlohy aktivistů. Možná, že v dobách útlumu boje jsou ti, kdo dál pracují pro sociální revoluci, marginalizováni a začínají být chápáni (chápou se) jako zvláštní odtržená skupina lidi. Možná, že to může napravit jen všeobecný vzestup boje, kdy už nebudeme podivíni a uchyláci, ale budeme prostě říkat to, co bude mít na mysli každý. Avšak k práci na eskalaci boje se bude třeba v jakékoliv možné míře vymanit z úlohy aktivistů - neustále se snažit tlačit na hranice našich mezí a zábran.

Historicky ta hnutí, která se nejvíc přiblížila k destabilizaci nebo odstranění nebo překročení kapitalismu, vůbec neměla formu aktivismu. Aktivismus je v zásadě politickou formou a metodou práce vhodnou pro liberální reformismus, který je tlačen za své meze a využíván k revolučním účelům. Samotná úloha aktivisty musí být pro ty, kdo touží po sociální revoluci, problematická.

Autora tohoto kousku můžete kontaktovat přes:

SDEF!, Prior House, Tilbury Place, Brighton BN2 2GY, UK.

Přeložil: Vadim Barák, 25.-26.5. 2001.

2012. Konec světa?


Voda a zmena paradigmatu?
internet
Fenomenologická filosofie ve 30. letech minulého století poukazovala na redukovaný obraz světa, který konstruuje věda. Co se od té doby změnilo? Slovo nevědecký je vnímáno jako nepravdivý. Opravdu přijde konec světa? A co věda? Pomůže nám v tom či nám naopak bude naobtíž?

Třetí akt klimatického dramatu: happy-end v nedohlednu

Třetí kolo z letošních šesti rund vyjednávání OSN o novém globální režimu ochrany atmosféry a stabilního pozemského klimatu odstartovalo včera v německém Bonnu za účasti stovek delegátů z rozvojového i rozvinutého světa. Výchozí materiál pro práci delegátů tvoří zcela 200 stránkový text, nesrozumitelně, nepřehledně a obsáhle shrnující všechny možné návrhy, připomínky, rezervace a opravy, které státy během letošních hovorů kdy vyslovily.

Professor Peter Singer has been described as the most influential and most controversial philosopher in the world.

Peter Singer

[ The University of Melbourne Voice Vol. 1, No. 1 19 March - 2 April 2007 ]

Peter Singer is a bioethicist whose work probes the ethics of how we treat animals, third world poverty and euthanasia. His most recent book The Ethics of What We Eat was published last year.

He is currently working on his response to several critical essays about his work, to be published next year under the title Singer Under Fire.

A graduate of the universities of Melbourne and Oxford, he spent many years in at Monash University before being appointed Ira W Decamp Professor of Bioethics at Princeton University in 1999.

He has been Laureate Professor at the University’s of Melboune’s Centre for Applied Philosophy and Public Ethics since 2005, and divides his time between Australia and the United States.

University of Melbourne Voice staff writer Janine Sim-Jones caught up with him during his current visit to Melbourne.

http://tofuethic.blogspot.com/2009/08/interview-with-peter-singer.html

Vegan - Vegetarian Solutions . . . . . . for a Sustainable Environment (VSSE)




http://h2opodcast.com/vsse.html

There are many reasons why the Vegan - Vegetarian lifestyle is the best choice. There are many podcasts that focus on the Animal Cruelty/Animal Rights reasons while others add the health and environmental reasons. The "Vegan - Vegetarian Solutions for a Sustainable Environment" podcast will focus on the Environmental Reasons.

Informovaný svět

9. 8. 2009 19:13 - Jiří Suk

S „berlínskou zdí“ padl věk ideologií a vystřídal ho věk technokratické správy a komunikačních technologií. Povaha člověka se nezměnila, změnily se modely, podle kterých jedná, slovník, jejž používá. Přetvořily se vzorce vnímání, vědění a hodnot. Skrze všudypřítomné informace je svět jakoby více a lépe přístupný a poznatelný, avšak jako nikdy v minulosti se prohloubil rozdíl mezi reprezentací světa a světem jako reálným stavem věcí a vztahů. Kvalitní informace je cenná a nenahraditelná, avšak velmi vzácná. Na „informační dálnici“ jde především o rychlost a „informační náskok“. Agresivní informace jako viry požírají tradiční způsoby výkladu a porozumění světu. Technokratický stát nepotřebuje mytologické, náboženské či utopické ospravedlnění, a tak vytěsněné archetypy zaplavily zábavní průmysl – film, televizi, net. Zahlcují nás obrazy dobra a zla, démonů a spasitelů, spravedlivých vzpour proti zkorumpovaným establishmentům atd. Mohli bychom to označit za hyperinflaci nevstřebané obraznosti, kterou už nepodpírá skoro žádná civilizační moudrost a vědění. Rej obrazů.

BRITÁNIE: Vláda plánuje jak zajistit, aby v budoucnosti lidé nehladověli

Vláda vypracovala strategii, jak pro budoucnost zajistit pro britské obyvatelstvo dostatek potravin. Podstatnou měrou bude nutno zvýšit objem pěstování plodin, pokud nemáme trpět v budoucnu hladem, tvrdí britské ministerstvo životního prostředí, potravin a záležitostí venkova (Defra) ve své analýze potravinové bezpečnosti.

Klimatické změny, klesající zdroje energie, rychle rostoucí počet obyvatel na Zemi a téměř úplně zlikvidované ryby v mořích, to všechno podle britské vlády znamená, že se musíme intenzivně začít starat o svou schopnost zajistit si dostatek potravin, nemáme-li v budoucnu trpět hladem.

Kde hledat živou vodu?

K volbám přišlo málo lidí, protože politika je nezajímavá, společnost je atomizovaná a jednotlivce lze snadno zastrašit. Společenský život, sdružování, svépomoc a kooperace nesmyslně klesly na hodnotovém žebříčku, který je tlumočen politikou. Zatímco mluvící hlavy na obrazovkách neúnavně přežvykují fráze o svobodě, lidé jsou zbavováni opor, které by jim umožňovaly reálnou svobodu uhájit.

neděle 9. srpna 2009

Když nepomůže ani Karel…


Srpen 8, 2009 · Vytisknout dokument

Pan Hvížďala o paní Zubové v německém tisku bohužel mnoho informací tentokráte nenalezl a proto musel improvizovat a přednést veřejnosti soustavu nesmyslných odhadů sešitých dohromady horkou jehlou bulvární publicistiky opírající se o chabou berlu jeho pseudo-reputace. Znalec zákulisí by se tomu jen pousmál, kdyby takový výplach mozků reakcionářských kruhů srocujících se kolem Schwarzenberga, který je poslední nadějí Rockefellerovy Trilaterální komise nabubřelých finančních oligarchů snažících se o uchvácení totální kontroly nad dosud nepodmaněnými trhy a jejich protagonisty, nezamořoval svými jedovatými výpary českou mediální scénu a nedokumentoval by tak flagrantně její definitivní úpadek ve prospěch globálního kolonizátorství nadnárodního průmyslu.

INTRODUCTION TO SHAC

The campaign Stop Huntingdon Animal Cruelty (SHAC) was set up at the end of 1999 by a group of activists who had successfully closed down lab animal breeders, Consort kennels and Hillgrove cat farm. Both of these campaigns ended with the businesses closing down and hundreds of animals being safely rehomed instead of tortured in laboratories.


home >> resources >> SHAC tv >> time for action 4

TIME FOR ACTION 4 - TRAILER

This video is a trailer for the latest SHAC action movie. To buy a copy, please click here.

the unions on new grounds: when the workmate becomes a client


9 08 2009

The next of The Commune’s London reading group series is on the subject of “‘Schools for communism?’: workplace organising and theories of trade unionism”. We will be looking at different conceptions of how unions are formed, their role in the structures of capitalism and their limitations, and then studying more concretely various aspects of organising in the 21st century. A full agenda will be published shortly. This piece from Prol Position is on the reading list, and takes an interesting view of the current brand of organising initiatives.

Militant Research, self-interviews, workers’ centres, campaigning and organizing: currently there is a part of the left that gets enthused by ‘undogmatic approaches’ which tackle the question of resistance within waged work. Study trips to the US, visits at workers’ centres and at organizing campaigns all give the impression that these new instruments of union struggle will shake up the rusty white-dominated union landscape in Germany because the target of these initiatives are principally young immigrant workers, women and employees in the service sector. Is a completely new and different union in the making? Or, to put the question differently: does the crisis of the institution “union” open up spaces for new forms of organising? Does the union apparatus provide help for opening new doors or do lefty activists let themselves be instrumentalised in order to provide the institution with a new and up-to-date outfit?