sobota 22. prosince 2012

Benefice pro FNB v lednu 2013

Movie in Joe's Garage on Sunday, December, 2012

Mars Attacks! is a 1996 American science fiction film directed by Tim Burton and written by Jonathan Gems. Based on the cult trading card series of the same name, the film uses elements of black comedy and political satire, and is a parody of science fiction B movies. The film stars Jack Nicholson, Glenn Close, Annette Bening, Pierce Brosnan, and Danny DeVito, with Sarah Jessica Parker, Martin Short, Natalie Portman, Michael J. Fox, and Christina Applegate in supporting roles.
Burton and Gems began development for Mars Attacks! in 1993, and Warner Bros. purchased the film rights to the trading card series on Burton's behalf. When Gems turned in his first draft in 1994, Warner Bros. commissioned rewrites from Gems, Burton, Martin Amis, Scott Alexander and Larry Karaszewski in an attempt to lower the budget to $60 million. The final production budget came to $80 million, while Warner Bros. spent another $20 million on the Mars Attacks! marketing campaign. Filming lasted from February to November 1996. It was made famous for the quirky alien laugh, which was created by reversing the sound ducks make when they quack.

Albert CAMUS

neděle 28. října 2012

FilmNight in Joes: Loners (2000) in czech with english subtitles

Pretoriusstraat 43, 1092 EZ Amsterdam
Sunday, 4th. of November.
Film night at Joe’s Garage, nice and cozy cinema! Doors open at 20:00, film begins at 21:00, free entrance. You want to play a movie, let us know: joe [at] squat [dot] net


A generation comedy directed by David Ondříček (and written by Petr Zelenka) developing several interconnected stories of young people living in present day Prague, for various reasons they are unable to cross beyond the confines of their own egos and effect deep relationships. The narrative consists of many bizarre comic motifs, which sometimes overshadow the serious main subject. The film was very popular among young Czechs, thanks also to its use of modern music and catchy phrases.

The screenplay
Petr Zelenka, the author of the screenplay, says: "In 1995 I had an idea to map in a documentary way, using a digital video camera, the lives of my closest friends and parents as we approached thirty - a sort of settling of accounts with my environment. In 1996 Olga Dabrowská and I wrote the first version of the screenplay. At a time when many among us were "loners", we tried to examine relationships and ways of living together other than marriage. I wanted to show loneliness not only as a handicap, but also as a state of mind that one can use for thinking about life."
Thanks to this text Petr Zelenka received a stipend from the Literary Fund. Further versions of screenplay were developed already together with David Ondricek. From a psychological feeler into human relationships the story moved to a comedy level full of little tragicomedy moments, the life is full of. The final version was ready before the start of the shooting in September 1999. We received the grant from the Ministry of Culture.
The main producer of the film is Lucky Man Films, a production company founded by David Ondricek in June 1999. He founded his own company to have the chance to realize the film according to his ideas. The name of the company was devised by David Ondricek: "I like the "Free cinema" movement, particularly the films of Lindsay Anderson. He shot his film "Oh, Lucky Man" in 1971 with my father as a cameraman. So I sort of wanted to dedicate my company to both."
After finishing Loners, the company will continue to work in film production.
We succeeded to gain for our intention Czech Television that became one of the co-producers of Loners. It has been one of the main producers of Czech films for the past ten years.
The distributor CinemArt decided to be not only the distributor of the film but to be involved in co-production as well. This company is one of the main distributors of foreign art films to Czech cinemas and has also been the distributor of several successful recent Czech films.
The casting was long and quite particular. David Ondricek searched for actors who would maximally suit his ideas in various theatres, films, and TV programs for months before the actual casting. The casting itself took nearly four months before he managed to find the most suitable actor for each role. In the end, it became a priority that most of the actors chosen not have great experience in film, because their means of accessing their characters would then come from the inside, from internal searching and not out of bad film techniques.
Petr Zelenka had offered the role of Vesna to Labina Mitevská when they met each other while she was serving in the jury and he was in competition with Buttoners at the Cottbus festival. Because she liked the story and she knew Zelenka and Ondricek's previous films, she came to Prague to meet David Ondricek.
During the Shoot
The shoot took in all 61 shooting days, from September 25th to December 12th 1999. It was also quite a long shoot, because the intention of the creators was to shoot Loners solely in real locations, in a large number of places, and also to insure that the maximum effort was made to make each shot perfectly in accord with their ideas. Loners were shot in places typical of today's life in Prague, places usually avoided by tourists - and filmmakers. Among the locations for shooting were the former factory hall in Karlin, the area surrounding the Main Railway Station, the residential quarters of Letna and Holesovice, the Rock Café and the bar La Casa Blue.
Now, the work to finish the film continues. Together with Michal Lansky, David Ondricek edits Loners at the electronic editing room Mouse & Cut. The sound production will be done by the studio Cinemasound, the only studio in Central Europe equipped with the technique Dolby Digital norm, compatible with DVD.
In conjunction with premiere of Loners, a SOUNDTRACK will be released, featuring original music by Jan P. Muchow, recognized artist of the European musical scene, and songs by such Czech and foreign groups as Ohm Square, Ecstasy of St. Theresa, Morcheeba, Moloko etc.
Zajímavosti: Natáčení trvalo 65 dní, což je na české poměry docela hodně. [--] David Ondříček během natáčení onemocněl a tři dny za něj režíroval Petr Zelenka s Ondříčkem na telefonu. [--] Ústřední skladba "Lucky Boy", která k filmu neodmyslitelně patří. Jan P. Muchow ji natočil v paneláku na domácí záznamové zařízení spolu s dalšími skladbami jako demo. Většina se jich pak přetočila pro film znovu, kromě "Lucky Boy", která je ve filmu i na soundtracku v původní panelákové verzi. [--] Taxikář, kterému rupnou nervy při jízdě je herec Otta Filip, který se ale opravdu příležitostně živí i jako taxikář. Rána pěstí ve scénáři nebyla. [--] Záběr siluet u noční řeky, na které přilétá hejno racků se povedl díky házení drobků do řeky z mostu, aby se ptáci nalákali na správné místo. [--] Holka na fotkách, které si prohlíží postava Jakuba, když si uvědomí, že nějakou holku vlastně má (na fotkách je loučení na nádraží) je ve skutečnosti přítelkyně režiséra filmu Davida Ondříčka. Těmito fotkami také začalo celé natáčení filmu na hlavním nádraží. [--] Ondříček po prvním přečtení scénář odmítnul, filmu se chopil až na doporučení Jana P. Muchowa. [--] Jitka Schneiderová byla poslední osazenou herečkou z hlavních rolí. S obsazením Hanky byl při castingu největší problém. [--] Japonce hrají ve filmu Mongolové.

středa 17. října 2012


Every week, Jeffrey Babcock shows unique movies in English or with English subtitles at a number of venues in Amsterdam, as part of his underground cinemas. He talked to AmsterDO about the ideas behind the cinemas, the evolution of Amsterdam over the years and the new building for the Eye, among other things.

There was a time in which Amsterdam was one of the freest cities in Europe. At least that was the impression American-born Jeffrey Babcock had when he arrived to the Dutch capital in the late 80s and decided to settle here. “I came to Amsterdam at a time when Amsterdam was an incredibly tolerant and diverse city. There was a normal economy, one in which you had a normal job in an office or a store, and there was also another possibility, and people could really choose how to live their life.”
That other possibility was based on squatting and the refusal to enter the dominant business model, but things have been changing over the years. “I saw here in Amsterdam so much culture that was disconnected from business, in terms of cinema and everyday life, and I wanted to keep that alive. I see myself refusing to be incorporated into the mainstream commercial business model. That’s why I created a series of cinemas throughout the city.”
The cinemas he refers to are a series of places that host regular screenings, such as De Nieuwe Anita, OT301, De Slang, Filmhuis Cavia or Wilhemina Pakhuis. They are free or reasonable prized, and the movies range from “big budget films to absolute trash films,” from American ones such as Richard Linklater’s “Waking Life” to the first Lars Von Trier movie, “The Element of Crime”. “The only real criterion is that every film I show has something absolutely unique about it, which makes it different than any other movie ever made. It could be a trashy movie, have no budget, or could be a big film, as long as it is not a formula.”
The idea behind the cinemas, as it happens with all good things, is quite simple: to gather together around a movie. Jeffrey introduces the movie and is available for discussion afterwards. The small sizes of the locations favour a sense of intimacy and friendship. “What I’m trying is to get people back together again, and experience things and dream together. Watching a film is like being in a dream and I think it is very important to be in a whole room with people going through that experience together. And of course it is very important that people stay afterwards and discuss the movie, that there is a social interaction going on.”
He is critical with the art house cinemas in Amsterdam, which he considers too tied to business, with some exceptions, like Kriterion (“because it is run by students and is always changing, this keeps it more alive.”); and he also doesn’t have good words for the brand new building of the Eye Film Institute. “The previous building was one of the best of the city, right in the city centre. The problem was that the programming was so bad that they couldn’t get people going there, so they thought that they had to start a new project, which became a bigger building. For me this is doing it all backwards. I don’t believe that bigger is better, but everything is built in that direction. They are trying to make Amsterdam bigger, but the charm of Amsterdam is its size.”
Jeffrey Babcock has been running the underground cinemas for seven years now, starting at a squat in the city centre and continuing at De Nieuwe Anita, with sustained success. He announces the program one week in advance, so you haveto check the different locations websites regularly or, even better, drop him an email to be included in the mailing list (

úterý 2. října 2012

Jakub Polák, doyen of the Czech anarchist scene, dies aged 60

Czech anarchist, Anti-Racist and Squatter Jakub Polak passed away after a long term illness last week on Tuesday 25th September. Jakub Polák was born in Czechoslovakia in 1952. He became a political dissident as a teenager during the Prague Spring (1968). Because of his political activity Jakub wasn’t allowed to study in university. This made him even more involved in the various underground and dissident movement activities.
Jakub Polák was actively participating in numerous anarchist activities after the fall of “Communist” regime in 1989. Polák Joined Left Alternative with other left oriented dissidents and members of the underground. Polák joined LA’s anarchist wing which shortly became an independent organisation called Československé anarchistické sdružení ČAS; transl. Czechoslovak Anarchist Association. In 1991 ČAS started publishing an anarchist magazine called A-KONTRA which became notorious amongst left wing oriented activists back in the 90’s and early 2000’s. Polák remained involved with A-kontra until his final days.
Jakub was one of the first promoters of squatting in the former Czechoslovakia. He was actively involved in one of the first squats (Sochorka) back in 1990. Jakub was the last tenant resisting an eviction with other activists signing up for residency. The squat was resisting the organised attacks of right wing extremists and the outrage of Prague 7 authorities until 1997 when the city council decided to evict Sochorka. Squatters from Sochorka took defence positions barricading themselves inside with the wide support of other activists whom gathered outside. The police were unsuccessful, and the city council offered the squatters a deal. Squatters were allowed to move in to a different house called Papirna where the Anarchist magazine A-kontra had its office and press room until 2004.
A few months before his death, Polak was involved in the case of the relocation of inhabitants, moustly Roma from a house in Prednadrazi in Ostrava-Privoz, north Moravia.
To the general public Polák was well known for his anti-racist activities. Polák was enthusiastically defending the Roma community, in many cases he was acting as "attorney-in-fact," with numerous victims of racist and neo-Nazi attacks. Because of his involvement with the 1993 case of Tibor Danihel who drowned as a consequence of an attack by a group of Nazi-skinheads those Racist murders were brought to justice after never-ending appeals initiated by Polak himself. Polák was working as an editor for various Romani publications, including the Romano gendalos (transl. "Romani Mirror"), from 1993-1995, and with a news server until the end of his life.

pondělí 2. července 2012

Keller o vykořisťování: Dnes se to už dělá jinak. Marx by koukal

Karel Marx nedohlédl doby, kdy se už lidi nevyplatí vykořisťovat. Což je mnohem horší, než si Marx dokázal vybájit ve své nejbujnější fantazii, míní sociolog Jan Keller. Příliš nevěří na teorii spiknutí a vlivu Bilderbergu na českou realitu. Jsme pod rozlišovací schopností elit, myslí si profesor. To, čeho jsme podle něj svědky, je stav, když se z ekonomického imperativu vydělila síla velkých peněz.

Autor: Archiv
Popisek: Sociolog Jan Keller
2.7.2012 4:21
Parlamentní už přinesly informaci o přednášce Jana Kellera v Hradci Králové s názvem Tunel na konci světla. Za velkého zájmu publika zde pohovořil mimo jiné i o fungování mafie jako firmy a o tom, jak tento „úspěšný model“ převzala jak světová ekonomika, tak třeba i naše důchodová reforma.
Po samotné přednášce pak nastal čas na dotazy publika. „Karel Marx byl prohlášen největším filosofem, souhlasíte s tím - nebo ne?“ tázal se jeden z posluchačů. „To je špatně položená otázka. To je jako v anketách o nejlepšího tenistu, kulturistu... Ještě mohlo být třeba řečeno, že Karel Marx je miss filosofie. To je na stejném principu,“ chopil se slova Keller.

Marx nejlepší filosof? Špatně položený dotaz

„V zásadě vyhlašování těch nejlepších je třeba ve sportu mor. Jeden americký sociolog upozorňuje na to, že tím se vlastně zvyšuje norma, kterou musí všichni dosáhnout, aby zůstali obchodovatelní,“ vysvětluje sociolog, proč nemá rád vyhlašování těch nejlepších.
Navíc vývoj jde dál a Marx už je podle něj v mnohém zastaralý. „Já si myslím, že spousta věcí u Marxe zastarala a vše to, co formuloval o proletariátu, je zastaralé a dnes to zní absurdně,“ popsal už pro Parlamentní sociolog.
„Spousta lidí říká, že proletariát zmizel, ale je to složitější. Například ve Francii pořád dělá šedesát procent lidí špatně placenou, málo kvalifikovanou práci bez možnosti postupu. Ale už to není proletariát, protože to dělají v oblasti služeb,“ poukazuje Keller na proměnu z dob Marxovy reality.

Proletariát mizí, ale ti lidé tu jsou a mají se i hůř

„Takže ti lidé dne dělají skladníky v supermarketu, nebo sedí u pokladny v supermarketu, berou méně než brali průmysloví dělníci, ale jsou roztříštěni, mají individualizované pracovní smlouvy a proto nemají vůbec žádnou kolektivní vyjednávací sílu. Zpravidla v těch oblastech služeb mají problémy organizovat se v odborech a podobně,“ vysvětlil Keller, kam „mizí“ proletariát.
„To znamená, na jednu stranu je pravda, že proletariát zmizel, ale lidí, kteří jsou v tom postavení, je pořád stejně a ti si dokonce pohoršili. Jenomže ta finta je v tom, že když existovali kapitalisté a proletáři, kteří se neměli rádi, tak na sobě navzájem záviseli. Jeden potřeboval druhého. Byla to taková antagonistická vzájemnost,“ popsal odborník.

Oni by chtěli být vykořisťováni, ale to už je luxus

„Dnešní problém je v tom, že spousta lidí není dobrá k tomu, aby byli vykořisťováni. Co oni by dali za to, aby je někdo vykořisťoval, ale je to luxus je vykořisťovat. Proč vykořisťovat Američana, když americký dělník vám vyrobí tričko za deset dolarů a ten dělník si může naříkat, že je vykořisťovaný, když to samé tričko vám vyrobí dítě na Filipínách za osmdesát centů. A už i ty děti přišly o práci, protože Číňané to dělají za sedmnáct osmnáct centů,“ míní sociolog.
„Takže co by ten americký dělník dal za to, kdyby ho proboha někdo vykořisťoval, ale je to luxus vykořisťovat amerického dělníka, když to samé může udělat dítě z rozvojové země,“ konstatoval Keller.

Tak daleko Marx nedohlédl

Podle sociologa tohle Marx vůbec nepředvídal. On si prý myslel, že lidé budou pořád dobří alespoň k vykořisťování, ale pokrok se nedá zastavit. Jsme mnohem dál a už nejsou dobří ani k tomu, protože je to moc drahé. "Což je mnohem horší, než si Marx dokázal vybájit ve své nejbujnější fantazii. Mnohem horší,“ uzavřel Keller otázku „Marx“.
Co s tím vším může dělat jednotlivec? „Těžko říct. Dá se s tím nesouhlasit,“ poznamenal Keller pro zasmání. Pak ale začal vysvětlovat, jaké mechanismy hýbou světem a proč jednotlivce či dokonce skupiny vysoce přerůstají.

...lidé už jsou jenom přísavky

Jakmile se peníze utrhnou ze řetězu, tak ony se začnou množit a klonovat způsobem, že lidé se stanou jenom přívěskem těch mechanizmů, dokonce možná včetně těch bohatých. Sociologie je právě od toho, že nevykládá dění ve světě nějakými psychologickými pohnutkami. Snaží se mechanismy, které za tím stojí, které někomu vyhovují více a někoho vyloženě poškozují, ale mají v podstatě nadindividuální povahu.
A jakmile se deregulovala ekonomika a financím se umožnilo, aby začaly žít způsobem nezávislým na tovární produkci, tak v podstatě ani majitelé továren s tím nic nenadělají a oni sami jsou otroci.
Když se to hodně zjednoduší, tak v zásadě se stalo to, že v devatenáctém století si ekonomika podřídila všechny oblasti života společnosti.

Už v 19. století začala ekonomika diktovat

Během devatenáctého století trh a ekonomika začaly diktovat všem. Vzdělání se musí vyplácet, kultura musí vydělat, jedno vedle druhého. Ekonomický imperativ začal diktovat své podmínky všem oblastem lidské společnosti. Dnes jsme navíc svědky toho, že ještě v rámci toho ekonomického imperativu se vydělila síla velkých peněz, která dokonce diktuje klasické výrobě zboží a klasickému poskytování služeb.
Firmy nejsou hodnoceny podle Kellera hodnoceny na základě toho, kolik toho lépe vyrobí, ale jenom podle toho, o kolik lidí více propustí. Běžně to funguje tak, že do firmy nastoupí manažer a zruší ta oddělení, kde lidé vydělávají nejvíc.
Teď se to nedávno stalo u Siemense. Tam před dvěma lety v Mnichově zrušili základní vývoj, kde byly ty největší a nejlépe placené mozky. Vůbec je nezajímalo, že je potom předběhnou Japonci. Ale tím krátkodobě ušetřili nejvíce peněz.

Zrušili "mozky", vydělali a zmizeli

Díky tomu, že zrušili vědeckou základnu, vzrostly akcie. Ti manažeři v tom okamžiku si vzali svoje opce, odnesli si to v batohu a už je Siemens přestal zajímat. A takto funguje dnešní finanční svět.
V klasické ekonomice byl důležitý manažer. Dneska manažer je také jenom poskok, protože akcionáři chtějí mít alespoň šestnáct osmnáct procent výnos, říká profesor. A ten manažer jim buď třeba i na úkor firmy ten výnos krátkodobě zabezpečí – pak tam může ještě nějakou chvíli být, nebo bude chtít dlouhodobě rozvíjet firmu a pak ho vykopnou a vezmou si manažera, který ten krátkodobý výnos zajistí. Firmu prodají a jdou někam jinam.

Penzijní fondy jsou za tím též

Penzijní fondy jsou prý například jedněmi z těch hlavních subjektů, které se takto chovají. Soukromé penzijní fondy v zásadě neruinují jenom ty lidi, kteří pak nemají vyplacenu penzi, že ten fond krachnul. Ony ruinují i fungující firmy tím, že jim kladou takto nereálné požadavky na výnosy z akcií a pak zas odejdou vydusit jinou firmu,“ uzavřel Keller otázku „moc jednotlivce“.
„Stojí za dnešním děním Bilderberg?“ zněl další dotaz. A tak Jan Keller popsal, jak z hlediska sociologa vůbec fungují elity. „Mocenská elita se pozná podle toho, že se nedá sociologicky zkoumat. Nepustí k sobě sociology. Jediný výzkum, který byl, provedli manželé Michel Pinçon a Monique Pinçon Charlot ve Francii. Ti se dostali do prostředí tří set nejbohatších francouzských rodin a popisují jejich životní styl,“ uvádí sociolog do problematiky.

Jsme pod rozlišovacími schopnostmi elit

„A z toho, co oni popisují o třech stovkách nejbohatších Francouzů, mně nijak nevychází, proč by se ti lidé měli zajímat o poměry u nás. Oni nás vůbec k ničemu nepotřebují. Já si myslím, že my jsme pod jejich rozlišovací schopnosti,“ říká Keller.
„V jedné z knih zmíněného páru je dotazník, jestli patříte mezi elitu. Nedoporučuji. Člověk se akorát zakomplexuje. Je tam dvacet otázek, kdy v ani jediné se nemůže normální smrtelník identifikovat. Například majetek musíte mít minimálně na třech kontinentech. Když ho máte jenom v jedné zemi, tak už mezi elitu nepatříte,“ přibližuje sociolog normálním smrtelníkům fungování elit.

Máte vrtulník? Ne? Pak nemůžete "elitně" lyžovat

A pokračuje: „Do vaší letky musí patřit vrtulník, protože jak byste jinak ve Švýcarsku lyžovali, kdybyste neměli vrtulník. Prostě je to úplně jiný svět. Elitu poznáte i podle toho, že nikoho z nich nepotkáte. V knihách zmíněného páru je popisován systém enhvězdičkových hotelů, které kdyby Čech vyhrál ve sportce miliardu, tak by ho tam stejně nepustili, protože elita by to přestala navštěvovat,“ dává Keller k dobrému.
„Už vrátní tam mají takový čich, já kdybych si na sebe vzal, co mám nejlepšího, tak mě tam nepustí. Obsluha těch hotelů má k dispozici tlusté knihy, kde si po večerech čte, co která z těch rodin preferuje. Takže je třeba, když oni přijedou kdekoliv na planetě do toho hotelu, aby pokoj byl laděn v barvách, které oni mají rádi, aby tam nebyla žádná květina, kterou oni nemusí a podobně,“ přibližuje sociolog myšlení těch, kteří „tahají za nitky“.

Nejbohatší rodina má 1230 českých dluhů

A z uvedených příkladů podle něj plyne, že „pokud lidé žijí v takovém prostředí, tak jim může být úplně jedno, jestli se Česko tuneluje nebo ne“. K tomu podotýká: „Jenom pro srovnání a ne proto, že bych té rodině záviděl. Nejbohatší rodina na planetě ve srovnání s českým dluhem ve výši 1,5 bilionu korun má majetek tisíc pět set třicetkrát větší,“ uvádí Keller.
„To znamená, kdyby ho zaplatili tisíc dvě stě dvacet devětkrát, tak té rodině na drobné výdaje domácnosti pořád zbude 1,5 bilionu korun. To je naprostá nesouměřitelnost, dokladující, že oni naši ekonomiku skutečně k ničemu nepotřebují,“ dal sociolog Jan Keller další příklad, proč si nemyslí, že by zrovna Česko měla trápit jakási mocenská skupina Bilderberg.

Policie na střeše vily Milada


Nejsem obdivovatelem squattingu a nejspíš by mě znervóznilo, kdyby mi moje dítě sdělilo, že si v jistém období života hodlá zvolit tuto alternativní životní cestu. Přesto se při pohledu na víkendový policejní zásah proti asi čtyřicítce návštěvníků soukromé party ve vybydlené vile Milada v pražské Troji nemůžu zbavit dojmu, že někdo z policejních šéfů utrpěl významný zásah horkem.
Tak absurdně pitomou demonstraci síly nepamatujeme snad od CzechTeku před sedmi lety.
Vlastnictví zavazuje!
Svého času poslední pražský squat Milada skutečně neměl tu nejlepší pověst, takže když jej úřady nechaly před třemi lety násilím vyklidit, i zestárlý pamětník 90. let to už mohl do jisté míry chápat: nic kvůli čemu je třeba jít na barikády.
Zvlášť když budoucí využití vily, chátrající od roku 1988 (!), vypadalo velmi bohulibě: Univerzita Karlova tu chtěla zřídit kampus. Což zní skvěle, jenže ani tři roky nedokázalo ministerstvo školství dům a pozemky převést na univerzitu.
Člověku to dost připomíná třeba osud bývalého zimního stadionu na Štvanici, jehož existenci loni ukončily bagry.
Takže pokud by snad někdo chtěl přispěchat s argumentem o nedotknutelnosti vlastnictví, může se do Troje zajet podívat a uvidí dokonalou ukázku vlastnické péče v režii státu. Možná ho napadne, oč hůř by Milada a okolí vypadaly, kdyby tam squatteři žili i v uplynulých třech letech.
A za této situace, ve chvíli, kdy si zhruba čtyřicet lidí v liduprázdné Praze v sobotu večer chce třetí výročí vystěhování připomenout, nasadí stát kalibr odpovídající snad zásahu proti výročnímu zasedání kolumbijské drogové mafie.
Sto policistů, vrtulníky (potřeboval se snad někdo kouknout na noční Prahu z výšky?), beranidla, "zásahové výbušky", snad i slzný plyn.
A samozřejmě výsledek, kterým je třeba se pochlubit: "Policistům se podařilo ve vile zajistit 24 osob pro podezření ze spáchání přestupku neuposlechnutí výzvy," pravila policejní mluvčí. Za takovou efektivitu měl snad někdo dostat odměnou hodinky.
A jen si tak připomeňme, že tohle policejní rodeo se odehrává ve městě, kde nedávno policisté doslova oprašovali namol ožralého, nicméně "neformálně vlivného" chlapíka, který chvíli předtím málem zabil ženu, jíž se nelíbilo, že ji naboural a vzápětí ujel. Při nasazení stejného metru by musela Janouška nejspíš na místě zastřelit.
Urvaní ze řetězu A o to v celé věci jde – nepochybuji, že někteří účastníci sobotní party v Miladě s takovým koncem počítali a možná se na něj dokonce těšili.
Pro nás ostatní, usedlejší obyvatele, tím ale dokonale demaskovali jistý opakující se a velmi znepokojivý rys české policie: schopnost některých jejích velitelů přestat používat zdravý rozum, přemýšlet o pojmech jako "přiměřenost" a doslova se urvat ze řetězu.
Možná to policejní šéfové netuší, ale lidé si jejich organizaci neplatí proto, aby jí čas od času demonstrovali veškerou sílu, kterou mají k dispozici (ne na hraní, prosím), ale aby spolehlivě a úplně banálně slušně "pomáhala a chránila".
Protože zdivočelá policie je stejné neštěstí jako policie slabá, neschopná nebo zkorumpovaná. Což ovšem nemá být podpora názoru jisté části politické elity, že nám tu snad hrozí policejní stát, v němž si parta plukovníků bude dělat, co chce. Nicméně názor jednoho politika na sobotní akci by nás zajímal velmi. Jmenuje se Jan Kubice.


Tak absurdně pitomou demonstraci policejní síly, jakou jsme o víkendu viděli v Troji, nepamatujeme snad od CzechTeku před sedmi lety.

Jindřich Šídlo,

Squat Milada brutally evicted after an attempt to make a one-off commemorative gig

The Prague's renowned squat Vila Milada, which was evicted three years ago after being one of the most important places for Czech autonomous underground scene, had been occupied by approximately 30 people on Saturday July 30th to commemorate the bleak anniversary by an improvised hardcore punk gig. Even though the authorities were informed that this is a one-off event which is not an attempt to reocuppy the squat for good but a symbolic pointing out of a passive approach of a Czech state to take care of unused buildings and of the oppression against alternative culture, the police reacted with a massive police operation including an aggressive attack against the non-violent concert-goers, which resulted in many bloody injuries and in a temporary arrest of tens of people. At least 20 people were brutally beaten up and psychologically humiliated inside the building out of reach of cameras and witnesses and the remaining 7 activists hid behind the chimneys on the roof of the building, fearing for their health and risking their lives over a 4-storey gap directing to ground. After a day-long negotiations and a couple of stupid attempts of the Czech police to harass tens of supporters in front of the building, the squatters decided to climb down if the Police lets them to gather their belongings from the lower parts of the house. In the early evening of Sunday July 1st, they realized all of their equipment, including laptops, loudspeakers, guitar combos and electric guitars, were smashed up by the intervening Police riot squad. The owner of the house is going to bring a lawsuit against the activists and more serious offenses are actually threatening them.


úterý 5. června 2012