Komentáře
Nejsem obdivovatelem squattingu a nejspíš by mě znervóznilo, kdyby mi moje dítě sdělilo, že si v jistém období života hodlá zvolit tuto alternativní životní cestu. Přesto se při pohledu na víkendový policejní zásah proti asi čtyřicítce návštěvníků soukromé party ve vybydlené vile Milada v pražské Troji nemůžu zbavit dojmu, že někdo z policejních šéfů utrpěl významný zásah horkem.
Tak absurdně pitomou demonstraci síly nepamatujeme snad od CzechTeku před sedmi lety.
Vlastnictví zavazuje!
Svého času poslední pražský squat Milada skutečně neměl tu nejlepší pověst, takže když jej úřady nechaly před třemi lety násilím vyklidit, i zestárlý pamětník 90. let to už mohl do jisté míry chápat: nic kvůli čemu je třeba jít na barikády.
Zvlášť když budoucí využití vily, chátrající od roku 1988 (!), vypadalo velmi bohulibě: Univerzita Karlova tu chtěla zřídit kampus. Což zní skvěle, jenže ani tři roky nedokázalo ministerstvo školství dům a pozemky převést na univerzitu.
Člověku to dost připomíná třeba osud bývalého zimního stadionu na Štvanici, jehož existenci loni ukončily bagry.
Takže pokud by snad někdo chtěl přispěchat s argumentem o nedotknutelnosti vlastnictví, může se do Troje zajet podívat a uvidí dokonalou ukázku vlastnické péče v režii státu. Možná ho napadne, oč hůř by Milada a okolí vypadaly, kdyby tam squatteři žili i v uplynulých třech letech.
A za této situace, ve chvíli, kdy si zhruba čtyřicet lidí v liduprázdné Praze v sobotu večer chce třetí výročí vystěhování připomenout, nasadí stát kalibr odpovídající snad zásahu proti výročnímu zasedání kolumbijské drogové mafie.
Sto policistů, vrtulníky (potřeboval se snad někdo kouknout na noční Prahu z výšky?), beranidla, "zásahové výbušky", snad i slzný plyn.
A samozřejmě výsledek, kterým je třeba se pochlubit: "Policistům se podařilo ve vile zajistit 24 osob pro podezření ze spáchání přestupku neuposlechnutí výzvy," pravila policejní mluvčí. Za takovou efektivitu měl snad někdo dostat odměnou hodinky.
A jen si tak připomeňme, že tohle policejní rodeo se odehrává ve městě, kde nedávno policisté doslova oprašovali namol ožralého, nicméně "neformálně vlivného" chlapíka, který chvíli předtím málem zabil ženu, jíž se nelíbilo, že ji naboural a vzápětí ujel. Při nasazení stejného metru by musela Janouška nejspíš na místě zastřelit.
Urvaní ze řetězu A o to v celé věci jde – nepochybuji, že někteří účastníci sobotní party v Miladě s takovým koncem počítali a možná se na něj dokonce těšili.
Pro nás ostatní, usedlejší obyvatele, tím ale dokonale demaskovali jistý opakující se a velmi znepokojivý rys české policie: schopnost některých jejích velitelů přestat používat zdravý rozum, přemýšlet o pojmech jako "přiměřenost" a doslova se urvat ze řetězu.
Možná to policejní šéfové netuší, ale lidé si jejich organizaci neplatí proto, aby jí čas od času demonstrovali veškerou sílu, kterou mají k dispozici (ne na hraní, prosím), ale aby spolehlivě a úplně banálně slušně "pomáhala a chránila".
Protože zdivočelá policie je stejné neštěstí jako policie slabá, neschopná nebo zkorumpovaná. Což ovšem nemá být podpora názoru jisté části politické elity, že nám tu snad hrozí policejní stát, v němž si parta plukovníků bude dělat, co chce. Nicméně názor jednoho politika na sobotní akci by nás zajímal velmi. Jmenuje se Jan Kubice.
---
Tak absurdně pitomou demonstraci policejní síly, jakou jsme o víkendu viděli v Troji, nepamatujeme snad od CzechTeku před sedmi lety.
Jindřich Šídlo, jindrich.sidlo@economia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat