Dostatečně velký kolektiv může rozhodovat lépe než nejbystřejší lidé z něj. Je to argument pro referendum?Mají o radaru rozhodnout politici, nebo občané? Zapomeňme na chvíli, že spor o referendum je zástupný a že jen nahrazuje spor o radar. „Odmítači“ referenda tvrdí, že problém výstavby radarové základy je příliš složitý a že o něm běžní lidé nemohou kvalifikovaně rozhodnout. Je to pravda?
Lid versus rada moudrých
Nic nebudí takovou hrůzu jako dav. Je snadno manipulovatelný, tvoří ho lidé chránění anonymitou, a tudíž zbavení zábran. Je jedno, zda jde o dav valící se ulicí a rozbíjející výlohy, nebo třeba virtuální dav na internetu, který vandalizuje webové diskuse.
Ale pak je tu také dav tvořený nezávislými lidmi s vlastními zkušenostmi a názory. Takový dav umí využívat jejich silné stránky a naopak eliminovat slabiny, tvrdí novinář James Surowiecki v dnes již slavné knížce Moudrost davu (The Wisdom of Crowds), vydané poprvé v USA v roce 2004.
V Česku je to aktuální čtení právě teď, když se tolik mluví o referendu. Otázka zní: Když necháme o radarové základně rozhodnout občany, jaký dav to vlastně bude? Ten „chytrý“, anebo ten „ničemný“?
Surowiecki začíná svou knihu epizodou ze života Francise Galtona, ve druhé polovině devatenáctého století uznávaného přírodovědce a statistika. Ve vztahu ke společnosti byl Galton elitář. Příliš nevěřil demokracii, lépe řečeno byl přesvědčen o tom, že důležitá rozhodnutí by spíše než „lid“ měl dělat omezený počet „moudrých“.
Surowiecki popisuje, jak Galton na sklonku svého života s oblibou navštěvoval trhy s dobytkem. Tam obchody zpestřovala taková hra: kdokoli si mohl vsadit šestipenci a zkusit uhodnout váhu vybraného býka. Jednou v roce 1906 si Galton vyžádal lístky a spočítal průměr všech tipů. S úžasem zjistil, že se „kolektivní“ odhad téměř přesně (s rozdílem půl kilogramu) shodoval se skutečnou váhou zvířete. Byl dokonce mnohem blíže pravdě než vítězný odhad.
Žádné komentáře:
Okomentovat