Ekonomika, lid a demokracie Některé etické souvislosti změny hospodářského systému

Vyšlo: Etika, č. 1, 1990, s.53 - 68

Souvislost intenzifikace ekonomiky, aktivizace lidi a demokratizace života by měla být stále více předmětem úvah ekonomů, sociologů, prognostiků a mnoha dalších. V podstatě se dá říci, že spojeni těchto tří oblastí vytváří linii vystihující zásadní úkoly, jež je nyní třeba řešit. Domnívám se, že zde má hodně co říci i etika, a nejen že má, ale je to dokonce její povinnost.

Aby více vynikl význam mravních vlastností člověka a jejich role v intenzifikaci národního hospodářství, pokusím se nejprve stručně charakterizovat stav a perspektivu naší ekonomiky. Protože se tímto problémem zabývá řada studií a prognóz, upozorním jen výběrově na ty skutečnosti, jež se mi zdají být důležité.

Československá ekonomika jako neustále se obnovující systém "potřebuje" k zajištění této své obnovy neustálý přítok surovin, energie ...a, rozporně, také člověka, který z těchto vstupů vytváří předměty, které potřebuje zase on. Tento reprodukční proces dospěl v současnosti k mezím svého dalšího prostého pokračování a tyto meze se v něm projevuji se vzrůstající naléhavostí. Můžeme si je pro zjednodušení rozdělit na dvě skupiny, a to na vnitřní a vnější.

Jako jedny z podstatných vnitřních mezí se mi jeví:

1) Růst nákladů na vstupy (především primární energie, ale i další) kombinovaný s jejich rostoucí deficitností z domácích zdrojů. (Náklady na prvotní zdroje energie vzrostly od r. 1980 do r. 1985 o 57,8 %)

2) Růst zatížení životního prostředí hospodářskou činností vedoucí až k jeho místní devastaci a hrozící přerůst v devastaci republikového rozsahu. To se projevuje. vzato čistě ekonomicky, dalším růstem nákladů.

Prodražuje se voda, která se musí upravovat, klesá úrodnost polí, roste nemocnost i úmrtnost atd. Pro ilustraci těchto trendů jen několik příkladů. V ČSR žije 49% populace v oblastech se silně znečištěným ovzduším. Negativní ekologické procesy již zasahují území jednotlivých krajů v míře narušující ekologickou stabilitu území. Za ČSR představují území se životním prostředím vysoké úrovně 28,3 %, avšak regionální kostra ekologické stability zahrnuje minimálně 31,9%. V těchto podmínkách dochází k rOstu nemocnosti, která' u mužO vzrostla od r. 1970 do r. 1985 o 30% a u žen za stejné období o 46%. Podle šetření ve Středočeském kraji se na 40% všech úmrtí výrazně spolupodílí kvalita životního prostředi. Nelze se pak divit, že v ČSSR je střední délka života druhá nejnižší v Evropě.

Důsledky těchto procesů pro ekonomiku i politickou situaci snad není třeba pro tento účel blíže rozvádět. jsou zřejmé.