Obraz člověka u Marxe - Erich Fromm

Překlad Michael Hauser
Vydal L.Marek, Brno 2004

Anglický originál
Marx´s Concept of Man
Continuum, New York 2002
(první vydání 1961)


Převážnou část této knihy tvoří výňatky z Marxových filosofických děl. Kniha byla původně určena americkým čtenářům. Necháme-li stranou překlad, který vznikl v Sovětském svazu a v 1959 se prodával v Anglii, americké vydání z roku 1961 obsahovalo první anglický překlad směrodatných částí Ekonomicko filozofických rukopisů a Německé ideologie (překlad T. B. Bottomora).
Marxova filosofie, podobně jako myšlení existencialistické, představuje protest proti odcizení člověka, proti ztrátě sebe sama, proti proměně člověka ve věc, a protest proti odlidštění a zmechanizování člověka, které je spojeno s vývojem západního industrialismu. Marxova filosofie je radikální kritikou všech „odpovědí“ na otázku lidského bytí, které se ji pokoušejí rozřešit tím, že popírají nebo zastírají rozpory lidské existence. Marxova filosofie je zakotvena v západní humanistické filosofické tradici, která sahá od Spinozy přes francouzské a německé osvícenské filosofy osmnáctého století ke Goethovi a Hegelovi. Vlastním jádrem Marxovy filosofie je starost o člověka a uskutečnění jeho možností.
Hlavním tématem Marxovy filosofie, která svou nejucelenější podobu dostala v Ekonomicko filozofických rukopisech, je existence skutečného individuálního člověka, jenž je tím, co koná, a jehož „přirozenost“ se rozvíjí a odhaluje v dějinách. Na rozdíl od Kierkegaarda a jiných však Marx pohlíží na člověka v jeho plné konkrétnosti a chápe ho jako člena určité společnosti a určité třídy, jako bytost, které napomáhá v jejím vývoji společnost, a kterou si společnost zároveň podrobuje. Plné uskutečnění lidství a emancipaci člověka ze společenských sil, v nichž je uvězněn, spojuje Marx s uznáním reálnosti těchto sil a se společenskou změnou, založenou na tomto uznání.
Marxova filosofie je filosofií protestu; je protestem vykřesaným vírou v člověka, v jeho schopnost osvobodit se a uskutečnit své možnosti. Víra v člověka je tím rysem Marxova myšlení, jímž se vyznačoval myšlenkový svět Západu od konce středověku až do devatenáctého století, a který je v dnešní době tak vzácný. Marxova filosofie proto bude mnoha současným čtenářům, zasaženým duchem rezignace a znovuožilou koncepcí prvotního hříchu (v Niebuhrově nebo Freudově provedení), připadat zastaralá, staromódní a utopická. Z toho důvodu, když už ne z důvodů jiných, mnozí odmítnou naslouchat tomuto hlasu víry v lidské možnosti, hlasu víry, že lidé mají schopnost stát se tím, čím v možnosti už jsou. Jiní však v Marxově filosofii objeví pramen nových myšlenkových podnětů a nové naděje.
Jsem toho názoru, že naděje a nové myšlenkové podněty, překračující úzké hranice pozitivisticko-mechanického myšlení dnešních společenských věd, jsou zapotřebí právě dnes, má-li Západ přežít toto století zkoušek. Ačkoli od třináctého do devatenáctého století (nebo, lépe řečeno, až do vypuknutí první světové války v roce 1914) bylo západní myšlení prostoupeno nadějí, nadějí, která se sytila prorockým a řecko-římským myšlením, posledních čtyřicet let narůstá pesimismus a beznaděj. Průměrný člověk chce žít v závětří; touží uniknout před svobodou a dospět do bezpečí na klíně velkého státu a velkých korporací. Nedokážeme-li se z této beznaděje vymanit, na základě svých materiálních sil tu možná po nějakou dobu ještě zůstaneme, avšak v dlouhé historické perspektivě bude Západ odsouzen k fyzickému a duchovnímu zániku.
Ať už jako pramen filosofických podnětů a protilátka proti současné – skryté nebo otevřené – rezignaci má Marxova filosofie význam sebevětší, je tu ještě jeden důvod, neméně závažný, aby se dnes lidé seznámili s touto filosofií. Svět je rozpolcen na dvě soupeřící ideologie – na ideologii „marxismu“ a ideologii „kapitalismu“. Zatímco ve Spojených státech je slovo „socialismus“ považováno za ďábelský vynález a má velmi špatný zvuk, ve zbytku světa je tomu naopak. Výrazu „socialismus“ používá Rusko i Čína, aby své systémy učinily přitažlivými, a většina asijských a afrických zemí je silně přitahována myšlenkami marxistického socialismu. Tyto země tíhnou k socialismu a marxismu nejen kvůli ekonomickým úspěchům Ruska a Číny, ale také proto, že marxistický socialismus (zakořeněný v západní duchovní tradici) obsahuje živel spravedlnosti, rovnosti a univerzality. Ač skutečnost je taková, že Sovětský svaz představuje systém konzervativního státního kapitalismu,1 ne uskutečnění Marxova socialismu, a Čína popírá emancipaci jednotlivého člověka, hlavní cíl socialismu, tím, jaké prostředky používá, obě země zneužívají přitažlivosti