„Nejdřív jsem byl za bolševika, teď je ze mě nácek,“ zažertoval trpce kurátor Milan Mikuláštík, když jsme s ním a s Ondřejem Slačálkem lamentovali v jedné kavárně. Bylo to nedlouho poté, co byl kvůli výstavě Petera Fusse nařčen z antisemitismu (a vyhozen z práce). Shodou okolností zhruba v téže době představitelé politického establishmentu podepsali „Dohodu ústavních činitelů, parlamentních politických stran a občanů o společném postupu proti nárůstu extremismu a rasismu“.
Nejsem odborník na takzvaný extremismus. Novinář Dušan Stuchlík ale nedávno napsal, že roste spíš intenzita jeho mediálního zobrazení, čerpající ze zpráv některých NNO (nestátních neziskových organizací) a policie: „Kdo sleduje politický extremismus déle než několik posledních měsíců, může snadno potvrdit, že něco jako ,zlatá éra‘ rasistických extremistů a skinheads je již deset let pryč.“ (LN 13. 6. 2009) Především je ale „extremismus“ špatný pojem. Nepostihuje nic než formální, řekněme syntaktickou správnost politického projevu, neboli to, zda (ne)odpovídá zavedené politické korektnosti. Pomíjí politickou sémantiku, tedy to, co dotyčný projev znamená, jaký je jeho smysl a význam.
Žádné komentáře:
Okomentovat