Jean Grave : Egoismus – altruismus

/ Moderní Revue 1895/96, sv.3, s. 125 /


(…) Ne, jednotlivec nemá přijímati omezení ve svém vývoji, nemá snášeti jha autority, budiž jakoukoliv záminka, jež se podpírá. On sám je schopen posouditi, čeho má potřebu, čeho je schopen, co by mu mohlo býti škodlivo. Až pochopí dobře, co platí, pochopí, že každý jednotlivec má svou osobní hodnotu, že má právo na stejnou volnost, na stejnou expanzi. Znaje zjednati si úctu pro svou individualitu, naučí se míti v úctě individualitu ostatních.

Lidem je se naučiti, jako nemají snášeti autority nikoho, že nemají práva vnucovati své autority. Že zlo učiněné jinému, může se obrátiti proti útočníku. Soudnost musí dáti pochopiti jednotlivcům, že síla, vynaložená k odnětí jinému jednotlivci části jeho požitku, je stejně ztracena pro oba soupeře.

(…) Člověk není andělem, který se neprávem vytýká anarchistům, že jej vymyslili, není však rovněž dravým zvířetem, jež by rádi ukázali přívrženci autority. Člověk je zdokonalitelný tvor, jenž má své vady, ale také své přednosti: utvořte sociální stav, jenž mu dovolí užití těchto předností, omezí tyto vady anebo způsobí, že jejich uvedení v kon přivodí svůj vlastní trest. Učiňte především, aby tento sociální stav nesnesl zařízení, kde by tyto vady mohly nalézt zbraní, aby potlačily ostatní, a uzříte, jak si lidé navzájem dovedou pomáhati bez přinucovaní síly.