Ještě nikdy v dějinách nestálo lidstvo před tak vzrušujícími perspektivami, nemohlo využívat tak slibné prostředky vědy a technologie. Náš výrobní a inovační potenciál nebyl dosud nikdy na tak vysoké úrovni. Ještě nikdy jsme neměli k dispozici tak velké možnosti, jak zvládnout svůj vlastní osud a řídit své vlastní dějiny.
Tomu by mělo logicky odpovídat období pokroku, dynamiky, optimismu. Paradoxně ale žijeme ve znepokojivém světě. Strach, úzkost a obavy ovládají realitu a zatemňují obzory.
Pod vlivem dominantní mocnosti s černobílým viděním světa vzniká bezprostřední hrozba války, která může jen prohloubit trhlinu mezi Severem a Jihem, už nyní tvrdě rozdělenými demarkační čarou mezi bohatými a chudými. To vytvoří další živnou půdu pro frustrace, tmářství, různé integrismy a nenávisti, ze kterých už nyní vyrůstá terorismus. Jedna za druhou přicházejí ekologické hrozby a katastrofy, včera předvídatelné a dnes už zcela zřejmé; světové veřejné statky, které tvoří naše životního prostředí, jsou namísto ochrany sprostě obětovány zákonu zisku. Totéž platí o životech milionů žen a mužů trpících léčitelnými nemocemi, které ale nadvláda peněz odsuzuje k smrti.
Na všech stranách narůstá nerovnost: exploze světového bohatství je doprovázena bídou. Každé čtyři vteřiny zabije na naší planetě hlad jednoho člověka. Mladé země, které vstoupily do hry ekonomické modernizace, zažily bezprecedentní finanční krize, často s katastrofickými důsledky pro vlastní obyvatelstvo. V nejvíce zvýhodněných zemích pak zákon bezuzdné konkurence a výlučné honby za ziskem narušuje sociální soudržnost a institucionální rámec regulace. Na všech stranách narůstá nejistota: na ulici stejně jako na našich talířích, v práci stejně jako v důchodu.
Tvrdili nám, že směřování celého světa k tržnímu hospodářství a demokracii znamená konec dějin. Že nám otevře cestu do světa štěstí, v němž dialog a obchodní výměna zajistí trvalý mír. Vysvětlovali nám, že chudoba bude ustupovat úměrně tomu, jak se budou po celém světě šířit nejlepší technologie a nejefektivnější způsoby výroby. Nyní ale stojíme tváří v tvář opakovaným hospodářským a finančním krizím ve světě neschopném zaručit přístup k vodě pro více než miliardu jedinců, ve světě, který nedokáže odstranit hladomor v nejchudších zemích ani nezaměstnanost a chudobu v těch nejbohatších...
Kde je tedy chyba?
středa 19. srpna 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat