Všechny spřátelené veby a grafomani se předbíhají, aby pokritizovali skvotovačku jako kdyby snad věděli o čem mluvěj.
Co je na tom ale zajímavé, že pěkně popisují hejble, které vedly skvotery k tomu, aby udělali takovou blbost jakou skvotovacka byla.
Při troše pozornosti zjistíme, že stejným partikularismem, který se projevuje ve skvoterský skupině, vládne už "mediální skupina" nebo alespoň "reprezentace" (asi) Týdne . Jak by bylo jinak možné, že část skupiny se chová špatně, kdyby se "špatně" nechovala i ta druhá. Tak, jak to vypadá, tro bude task, že zase odsoudíme chování "ostatních", aniž si přiznáme, že máme v hlavách stejně nasráno jako mají oni.(zajímá-li někoho, z čeho tak usuzuju, ať se klíďjo zeptá.)
Není teď jistý, jak mohlo dojít k tomu, že se naše kolektivní vědomí dostalo do takové logické nouze. Jaxme uvažovali, když jsme všechno plánovali? Jak bylo možné, že se někdo, něco nebo možná všechno vymklo kolektivní kontrole.
Opět se dostáváme do stejné nouze proto, že se ukazuje, že, ve skutečnosti, nejsme schopni najít společný cíl. Nedařilo se to ani v případě Truhlářské, nedaří se to teď.
Je ta činnost, kterou děláme už tak odcizená, imaginární, že jsme se s ní schopni identifikovat na internetu, nejde nám to ale v osobním styku?
Je to proto, že máme každej tak košatý intelektuální rámec, že se jeden s druhým nemužeme pochopit nebo fakt kráčíme do pekel cestou dlážděnou dobrými úmysly (tzn. že jedno žijeme a to druhé si myslíme)?
Tento pertikularismus se objevuje vlastně na všech úrovních naseho zivota a my nejen, ze proti tomu nic nedelame, my to naopak neprimo podporujeme...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat