pátek 18. září 2009

DICK147 (20.08.09 20:07:22)

Dozvěděli jsme se, jaké jsou problémy v Truhlářské: je to mytí nádobí. Tedy problém, který se řešil na Miladě před dvěma lety. Už na Miladě se tento problém vyřešil, dokonce se nová kuchyně stala chloubou Milady.
Už tehdy se stala problematika kuchyně jedním ze základních stavebních kamenů komunity.

Jak prohlásil jeden z miladáků: Mne nezajímá na Miladě komunita, tedy kdo uklízí, myje nádobí a stará se o barák, mne zajímá kolektiv, tedy lidé, se kterými můžu něco dělat.

Tedy: kdo se stará o to, jak a kdy se uklidí, kdy se uvaří, umyje nádobí,tedy základna, mne nezajímá, mne zajímá nadstavba: co v tomto prostředí můžu dělat.

Vypadá to, že základna je důležitá pro to, aby někdo další mohl vytvářet nadstavbu.
To se, nakonec, na Miladě podařilo.

Jak to, tedy, že to teď v Truhlářské nefunguje? Dokonce ani zjištění, že je dobré, aby se nádobí mylo hromadně není v Truhlářské součástí kolektivního vědomí!
Jak je možné, že v Truhlářské tato základna opět nefunguje? Není tedy možné, že pro absenci základny není možné smysluplně pokračovat dál? Že „nadstavba“ není možná bez „základny“?
Kde se ale tato základna ztratila? Jak to, že „základna“ existovala na Miladě a neexistuje v Truhlářské?
Z mé zkušenosti to je proto, že na Miladě existovaly dvě skupiny: jedna se starala o základnu a druhá o nadstavbu. Ta první v Truhlářské chybí. Zprvu se zdálo, že „základna“ není v Truhlářské potřeba, vždyť tam všechno je: elektřina, plyn, sklep, fůra kamarádů, kteří jsou celí natěšení, že zde mohou něco dělat. Ale ukazuje se, že je velmi obtížné s hordou idealistů zabezpečit chod baráku, stejně jako jsme to zjistili na Miladě.
K čemu vlastně dochází? Lidé nejsou pevně svázáni s konkretní činností, jejich myšlení není organizované stereotypními činnostmi (snídaně, oběd, večeře – základní socializační struktury) a potom není divu, že lidé utíkají tam, kde je alespoň „něco“ jisté.
Jestliže Pavel je „jediný“, kdo tuto situaci reflektuje, můžeme předpokládat, že to bude právě on, kdo se stane dalším zakladatelem milaďáckého „proletariátu“.
A bude to on, který bude poslouchat od „turistů“, kteří se vrátí z letních cest, jak to je v Truhlářské na hovno, jak to bezvadně fachčí v Řecku, Vídni a ostatních místech, kde se lidi nesnaží vytvářet uvnitř komunity dva druhy lidí.
Nevím, co je tak anarchistického, rovnostářského na tom, že já jsem pro tohle a nezajímá mě, jak ostatní dělají něco jiného. Kdybychom to mohli popsat takto, bylo by to stále fajn, problém je v tom, že elita z Truhlářské se nejen zbavila svého proletu, ale tím ztratila i potenci cokoliv dělat.
Bytostně se ukazuje, že bez základny nic neuděláme. Vznikne i v Truhlářské teorie dvou skupin? Kdo bude pomáhat při údržbě a zajištění provozu prostředí a kdo, aby se zbytečně nezdržoval s blbostmi, se automaticky vyšvihne na člena druhé sorty „skvoterů“, aby využíval práce jedněch pro své (kolektivní?) cíle.
Zdá se mi, že právě tento fakt je základní. Od něj se odvíjejí další věci.

Aď už situaci popisujeme jakkoliv, jedná se přiblblý mládeřnický idealismus. Nic není zakotveno, žádná „solidarita“, žádná „rovnost“, žádní „bratrství“. Jak chce někdo hledat „volnost“?

Jak to, že bylo možné, aby se teorie dvou skupin mohla vytvořit v domě, kde se mělo žít rovnostářsky? A jak je možné, aby tato teorie pokračovala i v domě novém? Jak je možné, že ty nejasociálnější formy soužití jsou možné v Truhlářské a dokonce se všichni snaží tuto problematiku nevidět?

Není potom divu, že nikoho ani moc nezajímá, jak žijeme, hlavně, že „děláme bordel v ulicích“. Zavíráme oči před lidským bahnem, v kterém žijeme a scházíme se po tmě (abychom na sebe ani radši neviděli) a hned po plenu utíkáme, aby se nestalo, že bychom se dostali do trochu méně odcizené debaty, kde by se přece muselo ukázat, že jsme jen parta individualistických sebestředných kreatur (Obecně lze říci, že je Truhlářská odcizená natolik, že na mne padá deprese během deseti minut, ostatně cizinci, se kterými jsem se setkal v KK, tvrdí totéž)

Je to ta umělecká (alternativní) tendence, ten dětský „aktivismus“, který končí tam, kde „umělecký“ úspěch začíná.
Jak může někdo předpokládat, že z této skupiny vyjde něco tolik umělecky odlišného, aby se to vůbec lišilo od „alternativního umění“, které je už zasaženo egem. Jak můžeme pretendovat na opravdové sociální umění, které vychází z naší kolektivní zkušenosti? Co bychom asi tak v N.G. chtěli ukázat? Chceme vyzdvihnout nějakého alternativce (několik alternativců) na místo úspěšného umělce, který „pochází ze skvotu a teď vám to předvede“? Co jim, vlastně, předvede? Předvede jim něco, co se bude líbit, tedy mu za dílo zaplatí nebo se to nebude líbit, buržuj bude po zásluze potrestán a náš alternativec (sice s prázdnou kapsou) odejde středem.
Tudy by se měl odvíjet námět instalace pro N.G. (oblíbenou instalací pro tyto příležitosti je přinesení obsahu deseti kontejnerů a jejich vysypání na podlahu galerie, ech, kolikrát jsme to už udělali... ;))
Asi bychom si měli také udělat jasno, co jest to dotyčně umění pro nás: je to individualistická reprezentace jednotlivce (jaxe nám snaží naši oblíbení umělci -a zároveň kamarádi- vsugerovat) nebo resultát sociálních vztahů, která nás vytváří a na jehož vytváření aktivně spolupracujeme? (Máme malý problémek se společností dvou skupin lidí, moc tu asi sociálního nenajdeme (sic! resp. muhehe! ;))
Místo, abychom hledali (a nacházeli) alternativy ke konzumnímu životu, se nakonec staneme přímým mostem a podporou konzumu. Tedy to, proč nás Svinka do Truhlářský „pozval“.

Co se vlasně děje kolem
Co se děje kolem?
Kolem čeho...?
No právě!

Problém Milady byl vždycky vztah k sousedům. Nezačalo to v poslední době, je to historický fakt. Na Miladě se vždycky dávala přednost abstraktním cizím, kteří svoláváme letáky, internetem před konkretním sousedem. Samozřejmě je lepší bavit se a účastníky našich parties, kteří jsou nám přeci tolik podobní a se kterými si tolik rozumíme, před konkretním sousedem s jeho konkretními problémy (nepotismus - obzvláště odsouzeníhodné asociální chování). My v Praze se bytostně nepotřebujeme, nikdo z nás není existenčně závislí na komkoliv dalším, proto jsou i naše vztahy jen formou zábavy. Opět žádná závaznost, žádná solidarita...

Konkrétní problémy nejsou v kursu, konkretní čin se nenosí...

Celý diskurs se dostal na imaginární úroveň.

Nemůžeme si být ani stoprocentně jistí, že v Truhlářské vládne zdravý rozum a racionalita (zdá se mi prokázané, že to rozhodně rovnost a solidarita není).
Jak je možné předpokládat vývoj komunity („kolektivu“), když se bez „základny“ ani neuprdne? Je to tak, že budeme opět čekat na to, až se najde další parta uklízečů, který se začne starat o idealisty (buržuje), vařit jim, uklízet po nich, aby oni mohli dál znevažovat základní lidské vztahy?
Vrátí se situace do stavu, kdy bude jedna skupina uklízet a vařit, aby druhá skupina mohla ráno chodit do práce, po práci si šla uvařit a najíst se za vlastní peníze a potom si večer pochutnala na společném jídle, pochválila, jak je pěkně uklizeno a navařeno, že můžeme pozvat novináře. Následně skupina odchází s tím, že musí zase ráno do práce. Moc se nemluví o tom, že si jednotlivci takto vydělávají na dovolenou v zahraničí...
(potom se vrací z cest a stěžují si jak je to tu hnusné, jak to šlape v Řecku, Vídni...ale to jsem už jsem zmínil.)
A kdo se takto zachoval jednou, zachová se takto znova...

Žádné komentáře:

Okomentovat